V souvislosti s desátým výročím bankrotu Lehman Brothers se vynořují otázky, jestli je možné, že přijde brzo podobná krize. Co spustilo tu poslední? Prudký nárůst nedůvěry. Ten nejspíš spustí i tu příští.

Heslovitě lze poslední velkou finanční krizi popsat takto: američtí poskytovatelé hypoték přeprodali budoucí výnosy z mnoha hypoték formou cenných papírů; ty dostaly od ratingových agentur výborné hodnocení, a tak si je koupila spousta investorů i mimo USA; když tedy mnohé americké domácnosti přestaly své hypotéky splácet (třeba proto, že se výrazně zvýšily úrokové sazby, přičemž velká část hypoték měla plovoucí úrokovou sazbu, a ta se tedy taky rychle zvedla), nebylo jasné, kteří investoři v různých zemích světa budou mít potíže se splácením svých vlastních dluhů; rychle se tak rozšířila vlna nedůvěry, která pak u mnoha finančních institucí vedla k potížím s likviditou, a případně až k jejich bankrotu.

Malá odbočka: viníků krize lze v tomto řetězci najít celou řadu. Pokud bychom mermomocí chtěli ukázat na jednoho viníka, já bych ukázal na ratingové agentury. Právě jejich posudky byly základem pro rozhodování všech ostatních. Byly to právě ratingové agentury, které měly včas říct "nezlobte se, ale tomuto typu cenného papíru nejsme schopni udělit (vysoké) hodnocení, protože jeho obsah nebo způsob vzniku je příliš nejasný".

Ale zpět k jádru finanční krize: byl jím tedy skokový nárůst asymetrické informace. Věřitelé najednou ztratili jistotu, že jejich dlužníci budou řádně splácet své dluhy. V oprávněně slavném článku z roku 1970 (The Market for Lemons: Quality Uncertainty and the Market Mechanism) slavný ekonom-nobelista George Akerlof ukázal, že takovýto problém asymetrické informace může vést až ke zhroucení daného trhu. V článku byl tehdy pro ilustraci zvolen trh s ojetými auty, ale Akerlofova analýza platí úplně stejně i pro dluhy: dlužník je vlastně jako ojeté auto, protože u obojího si nejste úplně jisti, co vlastně můžete do budoucna čekat. A pokud si zájemci o "ojetá auta", to jest věřitelé, začnou být jednoho dne hodně nejistí, můžou se rozhodnout už dál "ojetá auta" radši vůbec nekupovat, to jest potenciálním dlužníkům už dál radši vůbec nepůjčovat.

Žádný jiný šok nedokáže ve financích způsobit tak velký zmatek a krizi, jako právě skokový nárůst vzájemné nedůvěry. Je tomu tak proto, že právě důvěra je úplným základem veškerých finančních vztahů. Do budoucna tedy opakování velké finanční krize hrozí v případě, že se mezitím znovunabytá důvěra opět náhle vypaří. K tomu může dojít na základě masivních podvodů, široce rozjeté ledabylosti nebo plošného výskytu nějaké investiční mánie. Bránit by tomu měla zvýšená transparentnost tržních vztahů a nově zavedená takzvaná makroprudenční politika, která se snaží hlídat obezřetné chování finančního sektoru jako celku.

(zkrácená verze textu vyšla v HN)