Ve fungování hospodářské politiky mezi Českem a Slovenskem se otvírají nůžky. Zatímco Slovensko nás ve fiskální politice předběhlo o několik let, personální nezávislostí centrální banky se můžeme naopak chlubit my.


Není překvapující, že formování vládní politiky je v České republice, podobně jako v jiných zemích světa, výhradně v rukách politické reprezentace. To přináší hromadu běžných problémů, e.g. nedostatečnou kapacitu vládních institucí vyhodnotit přínosy jednotlivých politik nebo politické motivace k podpoření nebo nepodpoření jednotlivých zákonů. V České republice je však ještě navíc vysoká míra odporu vládních struktur k otevřenému a potenciálně konfliktnímu nepolitickému hodnocení veřejných politik.

První vlaštovkou na české půdě je Úřad Národní rozpočtové rady, který vznikl až na základě zákona z minulého roku. Navíc poměrně záhy se, při kritice návrhu státního rozpočtu, dočkal varovného prstu od ministryně financí Aleny Schillerové (ANO), a to přímo hned na obrazovkách veřejnoprávní televize. Z pozice nezainteresovaného pozorovatele můžeme jen hádat, jaký je přístup ministerstva financí mimo záznam. Reputaci Národní rozpočtové rady nepomáhá ani fakt, že ve výboru pro rozpočtové analýzy najdeme vysoké zastoupení velkých komerčních bank, které mohou narušovat představu o nezávislosti instituce.

Ve snaze kultivovat diskuzi o veřejné politice a začít se věnovat kvalitnímu vládnutí nás Slovensko dávno předběhlo. Tamní ekvivalent českého Úřadu Národní rozpočtové rady – Rada pro rozpočtovou zodpovednosť existuje již od roku 2012 a nebojí se přizvat k fungování ani panel zahraničních expertů. K tomu navíc na jednotlivých ministerstvech vznikly podpůrné analytické instituty. Na Slovensku tak najdeme Inštitút finančnej politiky (IFP) na Ministerstve financí, Inštitút zdravotnej politiky nebo Inštitút vzdelávacej politiky. To je něco, co v ČR tak významně chybí. Pravděpodobně nejzajímavější ze všech projektů je však Hodnota za peniaze (UHP), projekt, který si vytyčil za cíl vytvořit a zavést systém na hledání nejlepší politiky z reálně možných, a tak přinést občanům maximální prospěch za vynaložené peníze. Původní ideový dokument je dostupný zde.

Projekt Hodnota za peniaze brzy oslaví tři roky. Slovenské společnosti pomáhá pochopit trade-offs, kterým veřejné finance čelí a určit priority ve výběru a výdajích veřejných rozpočtů. Jen si to představte, kdyby místo ideologického křičení, zda obědy zdarma jsou blbost nebo ne, si někdo sedl, sepsal si pro a proti, zjistil, co se dělo v zahraničí, jestli už jiná země neřešila podobný problém, případně z dostupných dat dopočítal očekávané náklady a vyčíslil možné přínosy. A to celé položil, bez ideologického ohnutí, na stůl pro věcnou politickou diskuzi. A co teprve, kdybychom takovou studii měli pro většinu zákonů, které chceme zavádět. [1]

Něco podobného bude na Slovensku již brzy (od ledna 2020) povinné ze zákona. Tento měsíc tam parlament, hlasy koaličních i některých opozičních poslanců, schválil, že kromě dosud prováděných hodnocení investičních projektů a revizi výdajů, bude povinné zveřejňovat i studie proveditelnosti (vytvořenou UHP) pro všechny veřejné investiční projekty.

To, jak daleko jsme v kultuře kvality vládnutí za Slovenskem v otázce fiskální politiky, o tolik jsme před nimi v nezávislosti centrální banky. Nutno poznamenat, že nezávislost centrální banky je pravděpodobně důležitější pro tu českou. Na rozdíl od té slovenské je stále aktivní ve formování měnové politiky.  I tak je pozitivní, že až na občasné přešlapy, kdy se do bankovní rady, často z politických důvodů, dostane spíše amatérský ekonom, se dlouhodobě úroveň jmenovaných radních drží na vysoké úrovni.

To na Slovensku se v posledních týdnech ukazuje pravý opak. Po ohlášeném odchodu stále ještě současného guvernéra Jozefa Makúcha je na guvernéra slovenské centrální banky (NBS) navržený současný ministr financí Peter Kažimír a na pozici viceguvernéra přímo člen vládní Slovenské národní strany, s více než zpochybnitelnou kvalifikací na tuto pozici, Jozef Hudák. 

Formování vládní politiky nemůže být v rukou apolitických organizací či expertů a je naprosto v pořádku a správně, že o vývoji země rozhodují zvolení politici, kteří přirozeně nesou za svá rozhodnutí (politickou) zodpovědnost. Problém je, že politici se zdráhají nechat si poradit a jen velmi složitě dochází k zavádění institucí, které by měly vysokou reputaci a vliv na tvorbu politik. Je však optimistické vidět Slovensko, které nám ukazuje, že prostor pro zlepšení, podobně jako politická vůle, je k nalezení i ve střední Evropě.  Nakonec nezávislost centrálních bank taky nespadla z nebe a trvalo nám, než jsme zjistili, že to je ten správný přístup. Nadešel čas pochopit, že pro odbornost je prostor i ve fiskálních otázkách.

Psáno ve spolupráci s Vladimírem Novákem, PhD studentem na CERGE-EI.

[1] Nutno podotknut, že když se obědy zdarma zaváděly na Slovensku, UHP žádnou studii nevydala, protože nejde o investiční projekt. To je však otázka především nastavení parametrů fungování takového úřadu.