Koněv, Vlasov a ti druzí...

18. 12. 2019 | 22:40
Přečteno 4993 krát
V případě aktuálního česko-ruského potýkání hrají soudobé dějiny zdánlivě hlavní roli. Co je v celém tomto procesu to podstatné?

Vztahy mezi Ruskem a Českou republikou se v posledních měsících, týdnech i dnech koncentrují do peprného guláše, jehož zásadní ingrediencí se staly dějiny mezi léty 1944 a 1968. Do českého veřejného prostoru se tak dostaly postavy vojáků Koněva s Vlasovem, stejně jako událost okupace ze srpna 1968.

Nemám v úmyslu v tomto krátkém zamyšlení komentovat každý z odstínů jednotlivých případů, ze kterých se modeluje aktuální česko-ruská realita na poli soudobých dějin. Je mi mnohem bližší poněkud poodstoupit od konkrétních křížení mediálních mečů a hledat nějaké zobecňující principy, které by zároveň nebyly nějak „akademicky“ vzdáleny od reality.

Na samotný počátek bych vyšel ze zobecnění jedné teze klasika úvah o kolektivní i individuální paměti – Maurice Halbwachse (zahynul v roce 1945 v Buchenwaldu). Jeho teze zní, že dějiny nejsou konzervovány v našich individuálních pamětech, ale jsou vlastně permanentně rekonstruovány – a logicky dle aktuální reality. Na jedné straně tedy stojí kritická historická věda, která se snaží co nejpřesněji – a skutečně kriticky – popsat nejen události, ale především souvislosti. A na straně druhá společenská paměť, která rozhodně není konstantní, definovaná, konzervovaná.

Velmi dobře se tento rozpor projevuje právě na výše zmíněných momentech soudobých dějin a vztah českého (československého) a ruského (sovětského) prostoru – a již jen ony závorky svědčí o tom, že věc nebude nikdy jednoduchá. Osudy Koněva i Vlasova jsou spjaty s druhou světovou válkou, jejím počátkem, průběhem i koncem. Ale také – a to především – s charakterem obou nedemokratických režimů. Pokud Churchill ve svém tradovaném projevu měl tvrdit, že se proti Hitlerovi spojí klidně s ďáblem – i kdyby jím měl být Stalin – pokud jde o hekatomby mrtvých v Sovětském svazu, nebyl daleko od pravdy.

V aktuálních kauzách rekonstruujeme minulost na základě našeho dnešního hledání vztahu k Rusku – ani ne tak k soudobým dějinám. Jenomže to děláme (částečně) možná nešťastně. Podstatou přece není, zda postavit či nepostavit pomník vlasovcům kdesi v obci s necelými pěti tisíci obyvateli. To je (důležitý) mediální vykřičník, který však může přebít podstatu. Podstatu, kterou vidím v jiných dvou momentech.

Prvním momentem je obecný rámec, ve kterém se aktuálně pohybujeme. A tento rámec není určen ani prostořekými starosty mezi Koněvem a Vlasovem, chimérickou českou nesnášenlivostí vůči Východu či snad naprosto nesmyslným obdivem k fašismu. Oním rámcem je dle mého zjevná ruská snaha instrumentalizovat (nejen soudobé) dějiny ve prospěch velmocenského sebevědomí Ruska. Což o to, tato vlastnost je přirozená snad pro všechny národy – Mel Gibson točí pro Američany svého Patriota, stejně jako polská kinematografie heroické Město 44 o Varšavském povstání. V případě Ruska je však čertovo kopýtko skryto jinde – tamní opora o velikost dějin se musí logicky střetávat s objektivně zločinnými dějinami režimu mezi léty 1917 a 1989. A budovat státní, národní či společenskou hrdost na jisté (vysoké) míře přihlášení se k tomuto režimu bude a musí zjevně narážet na historickou paměť těch národů, států a společností, které byly tímto režimem zasaženy. Pokud pak například Česká republika prohlásí 21. srpen svým významným dnem a odpovědí ruské diplomacie je čerstvé prohlášení o tom, že to nenapomůže vzájemným vztahům, je to doklad o jediném – ne my, ale ruská strana má jasný problém se svojí historickou pamětí. A pokud se z jejich strany budeme pohybovat na tomto půdorysu, vztahy nikdy nemohou být dobré – pokud tedy nepřistoupíme my na mlčení o zjevných zločinech.

Druhým momentem je – například v případě vlasovců – naše bohemocentrické umanutí. Jeden z mých učitelů na tento příklad – ocenění vlasovců za pomoc při Pražském povstání – použil historický otazník týkající se Pobaltí. Když zde na jistém místě během nacistického vpádu po roce 1941 chtěla NKVD popravit během ústupu politické vězně, na poslední chvíli k popravám nedošlo, neboť do města vstoupily jednotky wehrmachtu a osvobodily je. Budeme tedy stavět za toto konkrétní v historii izolované osvobození pomníky, aniž bychom vnímali roli okupantů a agresivní války? A zaklínat se tím, že budujeme pouze pomník obětem osvobozovacích bojů – to v sobě zase nese nesporné rysy pokrytectví – přinejmenším v tom, že se tváříme, že tím objektivně nepoukazujeme na onen výše zmíněný ruský přístup k dějinám. Nebudu zde vršit další kontextuální argumenty těžkého rozhodování ruských zajatců, kde a za koho bojovat. Jejich osobní strategie během války a především na jejím konci. Stejně jako vypočítávat zločiny jiných jednotek tzv. vlasovců, např. během Varšavského povstání. To je vskutku záležitost pro historiky. Na závěr tohoto momentu chci jen zdůraznit, že pokud je skutečně otázkou uctění všech obětí osvobozování Prahy 1945, na rozdíl od Varšavy nám chybí, byť maličké, muzeum Pražského povstání – či jen veřejně sdílený příběh konce války v metropoli. Nově chystané pražské muzeum paměti by mohlo být kupříkladu ideálním prostorem pro toto připomenutí.

Všechny výše „navršené“ teze a argumenty mají ještě jeden společný jmenovatel – a to nejednoznačnost vnímání našich soudobých dějin. Jedna strana může logicky a legitimně upozorňovat na oběti na straně sovětských vojáků během osvobozování Československa – aniž by však přiznávala sovětskému režimu jeho zločinný základ, včetně chování se k lidským obětem. Jiná strana může naopak v centru svého pohledu vidět Stalinovy zločiny a jakkoliv nechtěně opomíjet padlé. Jenomže „pravda“ neleží někde uprostřed – historická realita je vektorem všech těchto momentů – a je na historicích, aby dokázali poukázat na to podstatné. A tím, dle mého, je zločinný charakter Stalinova režimu, který se neštítil ani milionových obětí svých vlastních obyvatel (některé za tímto účelem „vytáhl“ i z gulagů), aby nejen osvobodil svoji zemi, ale především si udělal velmocenské předpolí pro budoucnost a export diktatury do zemí dalších. Na nás je uctít padlé, kteří zemřeli při odstranění jedné diktatury, ale kriticky vnímat jejich velitele a politické vůdce, se kterými přišla diktatura následující.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy