Je to už přes týden, co sloupky světových médií i diskuze u nás v Evropském parlamentu čeří kauza OpenLux.

Před pár dny jsem k ní nabídl shrnutí na svém blogu. Každým dnem však vychází na povrch nové informace o penězích, které jsou v lucemburském velkovévodství „uklizené“.

Nejnovější zjištění nám připomínají, že „otevřené daně“ nejsou jen předmětem našich peněženek, ale i předmětem národní bezpečnosti a dlouhodobé strategie EU. Kromě nadnárodních společností, miliardářů a jiných daňových oportunistů si totiž v Lucembursku prostředky ukrývají také zločinné organizace či obchodníci se zbraněmi.

Jedním z nich, který „diskrétnost“ lucemburského systému zneužívá, je i Abdul Rahman El-Assir, který má na svědomí nelegální přeprodej francouzských ponorek pákistánskému režimu v devadesátých letech. Fakt, že El-Assir musel být „objeven“ až skrze mezinárodní spolupráci novinářů, by nás ale měl znepokojovat.

Je fajn, že díky EU si na takové nekalé operace může veřejnost posvítit. Jenomže jak píše Le Monde, v Lucembursku je pan El-Assir stále „investor jako každý jiný.“

Nové, veřejné databáze lucemburských vlastníků jsou správným krokem, větší transparentnost a prohloubení spolupráce finančních správ však musí být těmi dalšími. Když to jde mezi novináři, mělo by to jít i mezi evropskými státy.