Někteří z vás možná zpozorní, protože si pod jeho významem představí zakončení vzdělání na VOŠkách nebo konzervatořích. V případě Evropského parlamentu se ale jedná o něco jiného.



U nás v Evropském parlamentu se totiž jedná o řekněme roční finanční uzávěrku, kdy spolu s výborem pro rozpočtovou kontrolu sledujeme, jestli instituce skutečně nakládaly s evropským rozpočtem tak, jak by měly. A já jsem měl tu možnost být zpravodajem výroční zprávy za rok 2021.
A k čemu jsme vlastně ve zprávě došli?

Většině institucí to zvládla dobře. Podařilo se jim zvládnout své závazky na plnění rozpočtu, pokračují v přechodu na digitální řešení a dokázaly své výdaje z rozpočtu adaptovat na nelehké doby pandemie.

Načrtli jsme i řadu důležitých doporučení na nadcházející roky. Především bych vypíchl potřebu pokračovat v digitalizaci a kybernetickém zabezpečení, zlepšení udržitelnosti a dopadu na životní prostředí nebo posílení transparentnosti a prevence střetu zájmů.

Byl bych ale neobjektivní, kdybych nezmínil i řadu problémů, se kterými se i nadále potýkáme. Například Rada členských států stále odmítá spolupracovat na absolutoriu a i nadále zůstává netransparentní.

Výtky mám i k výroční zprávě o stavu Evropského parlamentu. Stále je potřeba tlačit na zlepšení transparentnosti, dodržování etických pravidlech a ochranu whistleblowerů – jen za posledních pár let jsme byli svědky alespoň 24 případů porušení kodexu chování a zároveň jsme zjistili, že 70 % zaměstnanců europarlamentu neví, jak nahlásit nevhodné chování. Žádný ze zmíněných případů nebyl nijak vyšetřován natolik, aby byly na jeho aktéry uvaleny sankce. To je naprostá tragédie.

Naše zhodnocení je jasné, buď se projeví přímo na chodu institucí, nebo na jejich rozpočtu na další léta.