Emisní povolenky jsou poplatky, které musí platit firmy, které vytvářejí velké množství emisí. Jde o teplárny, elektrárny, rafinerie nebo ocelárny.



Firmy platí za to, že vytvářejí oxid uhličitý, který nejde z atmosféry odebrat. Emise musíme snížit, protože uděláme-li to teď, předejdeme daleko větším nákladům v budoucnosti. A v tomhle případě se uplatňuje pravidlo „znečišťovatel platí“. Evropská unie na každé období stanoví limity na to, kolik emisí smí vzniknout, a potom se každý rok z tohoto objemu ubírá – to určuje, jak rychle chceme emise snižovat.

Poté EU vydává povolenky, které odpovídají přijatelnému množství emisí do atmosféry. Tyto povolenky potom skoupí členské státy, část z nich poskytnou firmám zdarma, část z nich se nabízí pomocí dražby. Z těchto příjmů potom může státní pokladna podporovat další iniciativy, Česko je například využilo na kotlíkové dotace v krajích. Firmy potom s povolenkami dál obchodují mezi sebou – za každou tunu skleníkových plynů, kterou nějaké zařízení vypustí, musí zaplatit provozovatel cenu určenou trhem. Tento systém funguje od roku 2005 a snížil emise o více než 30 %.

V březnu jsme v Europarlamentu odhlasovali nová pravidla týkající se změny emisních povolenek v oblasti bydlení a dopravy. Doteď se povolenky týkaly především velkých zařízení, jako jsou elektrárny a cementárny. Nově si je budou pořizovat také teplárny a distributoři pohonných hmot, protože i u nich vzniká velké množství emisí. Zatím mají pouze povinnost sledovat a hlásit své emise CO2, samotné povolenky si budou kupovat až od roku 2026.

Tato změna pro Česko znamená, že bude moct začít čerpat peníze z nového sociálně-klimatického fondu, do kterého proudí právě peníze z povolenek. Celkem 100 miliard Kč je určeno domácnostem a malým podnikatelům na opatření, jako je zateplení, pořízení bezemisního auta a změna vytápění. Tím snížíte své emise i odlehčíte peněžence. Dohromady získá Česko přes tisíc miliard korun – což je zhruba jeden roční příjem státního rozpočtu.