Pravou podstatu problému novin s internetem zakrývají dohady, jak zpoplatnit na webu obsah. O peníze přitom jde až ve druhé řadě.

Před deseti lety mi jeden přední německý novinář řekl: v roce 2010 budou možná moje noviny vycházet už jen na internetu. Měl smutek v hlase, ale rovněž naději. Měl rád papír, ale věděl, že vývoj nezastaví.

Jeho slova se nenaplnila, ale k radosti v roce 2011 důvod rozhodně nemá. Ukázalo se totiž, že něco jako přesun novin na internet je chiméra.

Stejně jako se nemohla zachraňovat společenská role divadla tím, že se začne natáčet na film a pouštět v kině, nejde něco tak osobitého, čím jsou papírové noviny, jednoduše přesadit jako květinu do virtuálního světa. Takhle banálně a vypočitatelně svět nefunguje.

Pravou podstatu problému novin s internetem zakrývají dohady, jak zpoplatnit na webu obsah. O peníze přitom jde až ve druhé řadě. Hlavní problém pro textovou novinařinu a noviny jako takové tkví v podobě webu, v tom, čím je a čím se stává.

Pokud pochopíme tento problém, budeme zpoplatňování novin na webu vnímat zcela jinak než dosud.

Internet je multimediální prostor s nekonečnými variacemi služeb a informací. Stírá hranice mezi médii a žánry. Obsah internetu je digitální, virtuální a online. Mění se i mediální forma. Na web proto nejde „naskenovat“ noviny a čekat úspěch.

Stejně tak nejde na internetu prostě jen pustit televize nebo rozhlas. Každé médium musí uzpůsobit svoji formu a obsah tomu, jak lidé chtějí média na webu konzumovat. Oni jsou pány našeho konání.

S nástupem současného internetu postaveného na efektivním vyhledávání a propojení uživatelů sociálními sítěmi se zcela změnila realita. Dřívější rozdělení médií na papírové, zvukové a vizuální existuje už jen dočasně mimo online svět webu. A bude postupně odumírat. Na internetu jsou veškerá média jedním multimediálním gulášem, a je jedno, kdo ho vaří.

Zpravodajský web je multimediálním mixem.

Současný uživatel chce číst, slyšet a vidět, přehrávat si a sdílet informace s jinými lidmi na sociálních sítích. Nerozlišuje, jestli se něco na webu tváří jako noviny nebo televize. Loví informace a jejich forma je vedlejší. Když jej zaujme nějaká zpráva o zajímavém státnickém projevu, chce jej taky vidět a pak ho poslat přátelům. Logické a snadné.

Noviny byly určené pro jiný zážitek, jinou dobu.

Noviny přinášely zprávy, analýzy, fotografie a komentáře přenesené profesionály na papír. V úhledném balení dle novinářské logiky vznikl uzavřený útvar jménem „novinové vydání“. Každé noviny byly takovým malým literárně publicistickým dílem o jednom dni.
Dovedete si představit přenesení takového díla na internet? Pokud přejdete do virtuálního světa, řídíte se jinými zákony času, prostoru i konzumace.

Na webu zpravodajsky poutá pozornost většinou jen to, co informuje o dění „právě teď“. Jelikož lidé, co pracují s počítačem, u něj sedí celé dny, chtějí rychlé, snadné a přehledné zprávy. Číst obsáhlou zprávu o den staré události, je nenapadne. Proč by to dělali? To viděli přece už v televizi a četli včera.

Novinový komentář uživatele už zajímá víc, ale dle studií, když si má člověk vybrat mezi zhlédnutím aktuálního videa a čtením analýzy, pustí si video.

Počítač nebo tablet jsou také televizor a audiovizuální zpráva má působivější efekt a navíc se konzumuje pasivně. Rychle se vstřebá a je komplexní.

Teď nemluvíme o odborných webech, blogu nebo jiném speciálním obsahu, ale běžném zpravodajství.

Noviny více než dvě stě let byly nositelem zpravodajství. Web jejich historickou roli ukončil.

Co mohou noviny tedy multimediálnímu digitálnímu věku nabídnout a jak by mohly vypadat? Pokud mají noviny silnou redakci s potenciálem vlastních investigativních materiálů, mohou stavět na originálním obsahu. Obalem na webu však nemůže být něco jako „noviny“. Archaická forma by odrazovala.

Noviny by měly na webu vzdát boj, že si vizuálně nějak zachovají svoji papírovou tvář a soudržnost obrazu jednoho dne. Měly by prodávat svoje přednosti v novém balení. Nadejde doba, kdy vlastní kauzy budou v běžném webu uzamčené jen pro ty, co si zaplatí.
A kdo nebude mít na zpravodajském webu nic vlastního, originálního, nebude hrát žádnou velkou společenskou roli a nebude mít silnou virtuální identitu a značku.

I se silnou identitou ale na internetu stále půjde jen o zpravodajský multimediální web, v němž bude vlastní tvorba včetně silných autorských blogů a komentářů vhodně rozptýlena ve zcela jiném pojetí.

Půjde o audiovizuální a textové sekce k jedné silné události očima profesionálů daného média.

Denní papírový tisk dřív nebo později prostě zmizí. V metru budou obrazovky, v kapsách budeme mít tablety a mobily s 4G nebo silnější sítí. Informace online budou všude a nebudeme je muset nijak zvlášť hledat. Skrze chytře propojené sítě se nám budou v přístroji řetízkovat skrze nové typy vyhledavačů.

Nedivím se boji, který noviny svádějí s digitalizovaným internetem, protože textové zpravodajství vládlo světu ze všech zpravodajských médií zatím nejdéle. Proto jeho odchod bolí.

Mohlo by je uklidnit, že realita se ale mění také pro televize. I běžná televize je konfrontovaná s multimediálním obsahem a čelí zatím neviditelné krizi, která brzy nebude na síle. Čekají na ni chytré televizory s online obsahem, kam se dostanou i ti, kterým televizní přístroj byl zapovězen: zpravodajské redakce z webů nebo současných novin.

Noviny, jak je známe, nezachrání nic. Ani tablety, ani jiné multimediální zařízení. Jeho principem je totiž multimedialita a noviny jsou z principu úplně jiné. To dobré z novin nezahyne, to obstarožní ano, protože to brzy nebude nikomu chybět.

Stará doba papírových a analogových médií byla krásná svými jasnými hranicemi a předvídatelností. Internet spojil veškerá média na jedné platformě a ideální originální podobu si každé hledá samo. O pozornost bojují statisíce webů, miliony odkazů.

Kdo naučí lidi lovit nejzajímavější a nejcennější informace z nekonečného vesmíru internetu, ten bude mít médium budoucnosti.
Kdo bude umět zaujmout něčím, co ostatní nevědí a nebudou umět napsat a natočit, uspěje.

Otázka novin nebo televize je v tomto kontextu irelevantní. Svět míří úplně jinam.