"Jsem rád, když lidi blbnou na kvadrát",prohlásil svého času velký znalec lidských povah Josef Švejk. Jak by ho chudáka asi potěšilo, kdyby se dožil dneška a viděl, kolik intelektuálních elit u nás blbne už na desátou !

Já si v této souvislosti vybavuju také zákon klesající míry soudnosti, který jsem objevil a zformuloval už před patnácti roky, dokud má mysl byla ještě trochu svěží. Ten zákon říká, že "čím déle člověk pobývá v politice a čím je v ní úspěšnější, tím nižší je jeho soudnost“ (pro detaily a důkazy viz starý blog "Politika a klesající soudnost").

Zeman ve své politické kariéře vzlétl a po Sametu zazářil jako meteor, ale jako většina jeho souputníků za to zaplatil poměrně rychlým poklesem soudnosti, jak mnohokrát už předvedl během svých nekonečných prázdnin na Vysočině. Jeho protivníci a konkurenti dopadli však ještě hůře, vytrvalý Zeman jim proto nakonec vypálil rybník a zcela logicky a spravedlivě se vyšvihl až na stolec prezidentský. Dělá tam, na co stačí a co může, sem tam se trochu ukecne (jako dneska každý normální prezident a premiér), sem tam mu ujede mírně vulgární poznámka, o níž si upřímně myslí, že je vtipná (někdy opravdu je), ale jinak nic mimořádného ani nepřístojného. Soudnost tedy pokleslá přiměřeně minulým úspěchům a věku a tak nějak stagnující, zdaleka však ne úplně ztracená. Spíše standardní státnická. Ve srovnání s tím, co demonstrují jeho snaživí kritici, ani ne tak špatná zejména ve věcech pro národ podstatných, jako jsou dobré vztahy se všemi sousedy a staronovými mocnostmi, včetně těch, které nám v minulosti uškodily a mohly by uškodit i v budoucnu, protože všechny mocnosti bez rozdílu ideologie a bez ohledu na závazky myslí vždy především na své vlastní kapsy a žaludky.

Čím si tedy vysvětlit tolik nenávisti a tu zběsilou štvanici z řad zapšklých intelektuálů, kteří si říkají elita národa, a k nimž se přidali také někteří skuteční umělci i poloumělci a nejeden ke všemu ochotný politický komentátor, který umí najít špínu i tam, kde žádná není? O co jim všem vlastně kráčí, když se jako malí kluci předhánějí, kdo dál a kdo výš? Co chtějí dokazovat a čeho chtějí dosáhnout blogéři, kteří do prostoru kolem sebe vytrubují, že na hradě je prase, nebo uslintaný a uchlastaný dědek? Což nevědí, že Zeman si už dávno vypěstoval kvalitní hroší kůži, od které se takovéto amatérské střelivo vždy odrazí?

A co teprve ty dětinské výzvy k parlamentu destituovat prezidenta za údajnou velezradu a ta přání, aby Zeman už brzy opustil tento svět? Nejde o nějakou utajovanou soutěž o ceny za co nejblbější a nejdrzejší napadení hlavy státu (něco jako když na černo přímo v dálničním provozu závodí superluxusní auta spratků z rodin oligarchů)? Nebo se už epidemie ztráty soudnosti rozšířila z partajních kanceláří a začala pustošit intelektuální a mediálně-umělecké kruhy? A máme se těšit, že tohle všechno potrvá až do konce prezidentského mandátu?