V Česku dospívá ke konci už třetí fáze celosvětové pandemické krize, která počátkem minulého roku uhodila jako blesk z modrého nebe. Je to doba vhodná pro solidní a nezávislou expertní analýzu dosavadních protikrizových opatření a jejich řízení. Potřeba takové analýzy (hodnocení, expertizy apod.) je už naléhavá.

Situace se zklidňuje podobně jako v jiných zemích, které krizové řízení nakonec svým způsobem zvládly, byť některé z nich za své chyby zaplatily vysokou cenu, jako např. Velká Britanie nebo USA. Pod kontrolou však ještě zdaleka není pandemie v chudších zemích v Latinské Americe, v Africe, v Indii aj., které trpí zejména obrovským nedostatkem a pomalým přísunem vakcín a slabostí místního zdravotnictví. Stavem a perspektivami pandemie ve světě se v těchto dnech zabývala konference Světové zdravotnické organizace (WHO). Generální ředitel uzavíral svůj hlavní projev varováním, že tato pandemie není poslední, že svět se musí připravit na viry ještě nakažlivější a smrtelnější. Celé lidstvo je proto již dnes na rozcestí. Mohli bychom se vrátit k životu jako dosud – k podceňování životních rizik, k nedostatečné přípravě na vážné krize, k permanentní nejistotě a nespokojenosti, a k neustálým sporům, konfliktům a konfrontacím na všech úrovních. Nebo se pokusíme tuto neperspektivní a dlouhodobě bezvýchodnou atmosféru změnit a využít k tomu draze zaplacených zkušeností současné pandemie. K tomu bude zapotřebí vzájemného porozumění a tolerantnosti, zlepšení komunikace a spolupráce a v neposlední míře mnohem větší pomoci slabým.

Každá země má přitom své zvláštnosti a specifické problémy, které odrážejí rozdíly národních kultur a politických systémů, zvyklostí a tradic, právního řádu, životní úrovně atd. atd. Mezinárodní organizace a dohody mohou jednotlivým zemím poskytnout podporu informacemi, poradenstvím, zdroji, koordinací strategií i okamžitou výpomocí v nejhorších krizích. Takovou pomoc je třeba od WHO požadovat a využívat, avšak pozor – mezinárodní organizace jsou takové, jak si je členské země samy vybudovaly, disponují jen omezenými prostředky a nejde o žádné všemocné a jednotlivým státům nadřazené orgány "moudré" světovlády.

Česká republika potřebuje v přípravě na budoucí vývoj velice nutně provést expertní analýzu průběhu a řízení epidemické krize Covid-19 v jejím specifickém situačním kontextu. Dnes, tj. ke konci třetí pandemické vlny, je pro to již vhodná doba. Tato analýza musí být naprosto nezávislá na zájmových a názorových vlivech, které se v průběhu pandemie projevily a které by její hodnocení jen zpolitizovaly a nalezení pravdy znemožnily. Kdo se na řízení boje s pandemií jakkoli podílel nebo k němu dělal jakákoli prohlášení, nemůže na analýze přímo pracovat a ovlivňovat ji.

Lze počítat s tím, že jakýkoli způsob výběru předsedy-hlavního experta i členů analytické komise bude podroben kritikám z více stran, kterým nebude vyhovovat, že nejsou přímými členy a nemohou závěry ovlivnit ve vlastním zájmu. Komise musí však mít možnost vyslechnout kohokoli, kdo se v řízení pandemie nebo jeho kritice a odmítání jakkoli uplatnil. Komise musí mít povinnost vyslechnout každého, kdo jí bude chtít sdělit svou zkušenost, kritický názor, stížnost, varování nebo praktické doporučení.

Mezinárodní srovnání zvolených strategií i praktických opatření bude nezbytné. V porovnání zkušeností s jinými zeměmi měl však průběh pandemie i její operativní krizové řízení v ČR několik zvláštností:

1. Zatímco v první fázi do poloviny roku 2020 patřila ČR mezi země s nejlepšími výsledky v krizovém řízení, i ve druhé fázi si zachovala "primát", avšak zcela opačný – jednu z nejvyšších relativních úmrtností a rekordní denní počty nakažených nejen v evropském srovnání, nýbrž i ve světovém měřítku; třetí fáze se pak nutně stala hlavně hledáním východisek z tohoto neutěšeného stavu.

2. Do neúspěšného zkušebního provozu byl uveden český dosud nepatentovaný originální vynález - "ministerský karusel" v sektoru zdravotnictví, v němž se za necelých 9 měsíců podařilo pětkrát střídat ministra, aby po otočce o 360 stupňů na ministerském křesle zasedl opět ten původní.

3. Dělba práce, pravomoc, odpovědnost, komunikace a spolupráce mezi politicko-správními a vědecko-expertními kruhy byly nejasné, destabilizované a z různých pozic pravidelně kritizované. Příkladem jsou nekonečné polemiky o tom, co může ministerstvo nebo jiná státní instituce nařídit nebo zakázat a podle jakéko zákona to musí nebo nesmí být. Jiným příkladem vytváření zmatku je zrušení oficiálního mandátu Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSES), poradního sboru ministra zdravotnictví, jen pár měsíců po jjeho zřízení.

4. Jak je v ČR již zvykem od návratu ke svobodě projevu po pádu totalitní cenzury, mediální sféru zaplavila různá prohlášení, kritiky, osobní útoky a popíračská gesta z řad osobností vědy a kultury i politických vysloužilců, v některých případech dokonce osvědčených expertů svého oboru, většinou však laiků a diletantů toužících po zviditelnění a zvýšení vlastní důležitosti. Občané v této názorové džungli ztráceli orientaci a snadno padali do pastí - jak se má informovaně rozhodovat jedinec, který v týž den najde v tisku dvě zcela protichůdná doporučení k přijímání nebo odmítání očkování, obě podepsaná zkušenými odbornými lékařkami? Komu má věřit, a proč?

5. Úloha, kterou v krizovém řízení sehrálo české právo a justiční orgány, je zvláštní kapitolou. Několik činorodých advokátů podalo během pandemické krize desítky různě motivovaných a zdůvodňovaných stížností a žalob, z nichž většinu soudní orgány rozumně "odložily" nebo jinak paralyzovaly, v některých případech však přijaly a na tomto podkladě provedly přímé zásahy do různých operativních protiepidemických nařízení nebo zákazů. Je pravdou, že správní orgány v některých případech právní stránku svého rozhodování podcenily a neřešily v plném souladu se zákonnými předpisy. Je však také pravdou, že právní řád nebyl na řešení výjimečných problémových situací krizového řízení dostatečně připraven a otázkou bylo – jednat neprodleně v zájmu zdraví a životů občanů, nebo bez ohledu na rizika a nebezpečí prodlení raději počkat, až bude vše řádně právně "ošetřeno"?

6. Jinou samostatnou kapitolou pro nezávislou analýzu je populární česká praxe kolektivních deklarací, podpisových akcí, peticí a výzev ke všemu možnému i nemožnému, která se samozřejmě uplatnila i v případě této pandemie. Hlavní roli zde sehrála platforma Zdravé fórum, produkt skupiny lékařů iniciovaný Janem Hnízdilem, která získala tisíce podpisů málo informovaných občanů a vydala sérii prohlášení a výzev proti vládní politice a oficiálním protikrizovým opatřením. Když se přední expert-imunolog Václav Hořejší vyjádřil kriticky k některým společensky nebezpečným doporučením tohoto fóra, dočkal se hysterické soudní žaloby, kterou za fórum podal jeden jeho člen-advokát. Dostal se tím do nejlepší společnosti – jedno ze svých trestních oznámení fórum podalo přímo na vládu ČR "pro podezření ze spáchání trestného činu šíření poplašné zprávy, případně dalších trestných činů" (sic!).

Příčiny těchto i jiných zvláštností "české cesty" bude žádoucí analyzovat do hloubky, nepředpojatě a s maximálně dosažitelnou objektivností. Bez osobních útoků, urážek, výzev k demisi a hrozeb dalšími žalobami! S plným využitím zahraničních výzkumů a zkušeností! Aby se toho dosáhlo, analytický tým musí být nejen odborně vysoce kvalifikovaný, nýbrž také nezávislý, nezkorumpovatelný a obrněný proti jakýmkoli politickým, finančním nebo jiným zájmovým tlakům. S takovými pokusy je třeba předem počítat a připravit se na ně.

Inspirací a cenným studijním materiálem – nikoliv předlohou pro pouhé zkopírování – může být příklad nezávislé týmové analýzy provedené na žádost prezidenta Macrona ve Francii. Nedávno zveřejněná závěrečná zpráva "Rapport final – Mission indépendante nationale sur l´évaluation de la gestion de la crise Covid-19 et sur l´anticipation des risques pandémiques" je volně k dispozici na internetu. Vedoucím týmu a předkladatelem zprávy byl švýcarský epidemiolog profesor Didier Pittet, vynálezce levného a patentem nikterak nechráněného prostředku na dezinfekci rukou, který se používá na celém světě.

Pittetova zpráva zdůrazňuje hned v prvních odstavcích, že cílem není určování odpovědnosti ani známkování různých zemí podle úspěšnosti jejich konání v boji s pandemií, nýbrž (a) identifikovat a zhodnotit kladné stránky a slabiny francouzského systému protipandemických opatření v mezinárodním srovnání, (b) navrhnout potřebné systémové změny pro zvýšení operativnosti a pružnosti a připravit celý systém lépe na příští sanitární krize.