Na otázku, kdo nejvíce podporuje ekologické aktivisty, asi nejčastěji padnou odpovědi, že myšlenkově spřízněné nadace a politici a ochranu životního prostředí zdůrazňující část veřejnosti. Ekologický aktivismus má ovšem spojence mnohem skrytějšího a zároveň mocnějšího.

Chcete-li tohoto spojence vypátrat, začněte doma v lednici. Při troše štěstí objevíte láhev běžného slunečnicového či řepkového oleje. Na popisce možná najdete kromě názvu výrobku a výrobce též nápis, že produkt nepochází z geneticky modifikovaných surovin.
Zákon přikazující výrobcům potravin „přiznávat se“ k tomu, že nepoužívají GMO, neexistuje. Kdybyste se zeptali příslušných osob v marketingovém oddělení, nejspíše by vám sdělili, že proti genetickým potravinám nic nemají, ale nápisem chtěli informovat spotřebitele a vyjít vstříc těm, kteří se GMO vyhýbají. Upozornění na geneticky nemodifikované potraviny je nicméně propaguje.

Zakoupený zmíněný olej odnášíme domů v igelitové tašce, na které se vyjímá nápis, že je vyrobená z biologicky odbouratelných materiálů, odvážíme si jej v autě, jehož výrobce nás ujišťuje o jeho „přátelskosti“ vůči životnímu prostředí. Cestou se stavíme v Ikei pro poličku natřenou odbouratelným lakem. Tu odnášíme tentokrát v papírové tašce s nápisem „Učíme děti chránit přírodu“.

To vše je přirozenou odpovědí trhu na ducha doby, která nám velí stavět pasivní domy a vyrábět biologicky aktivní jogurty. Pokud jde o biopotraviny, podle metastudie vyhotovené v roce 2009 na objednávku Britského úřadu pro kontrolu potravin (FSA) bioprodukty sice obsahují statisticky vyšší obsah některých prospěšných látek a méně dusičnanů, ale u řady vitamínů a minerálních látek - i když jich bylo v případě biopotravin naměřeno více - již statisticky významný rozdíl prokázán nebyl. Podobně dopadla další metastudie, provedená v roce 2012 vědci se Standfordské univerzity – i ona dodala náboje oběma stranám sporu.

Za hranicí přijatelnosti se nachází green-washing, tedy lživá propagace údajných ekologických hodnot výrobku, který je ve skutečnosti nemá. Používání přívlastku „bio“ je naštěstí regulováno zákonem, jinak bychom brzy kupovali i biovlašský salát, superbiolanšmít a megabiotuzemák se zaručeně nízkým obsahem megabiometanolu.

Trh a ekologičtí aktivisté se vzájemně ovlivňují a využívají a nemyslím, že by tam bylo něco špatného. Jen v očích černobíle a dogmaticky myslících jedinců spolu tržní prostředí a ochrana životního prostředí vedou boj na život a na smrt. Realita je barevnější a především v dlouhodobém časovém měřítku se ekonomické a ekologické zájmy překrývají.