„Chci žít ve státě, který bude co nejméně zasahovat do života svých občanů a který bude mít malý rozpočet.“ Podobou větu jsem již mnohokrát četl a vyslechl. Slouží jako vynikající indikátor lidí, kteří nepřemýšlí o tom, co vypouštějí z úst.



Předpokládám, že všichni čtenáři tohoto článku vědí, že stát, který vybírá minimální daně a poskytuje maximální služby, je protimluv. Každou službu státu je nutno zaplatit z našich daní. Zatímco neslučitelnost malých daní a bohatých služeb je zřejmá, vztah rozpočtově štíhlého státu a státu „pečovatelského“ je méně průhledný. Intuice nám může napovídat, že rozpočtově štíhlý stát nebude mít přebytečné peníze, které by použil k nadměrnému zasahování do našich životů. Tato intuitivní úvaha je chybná. Realita by si vynutila, aby takový stát svůj rozpočet nafoukl.

Stát různými způsoby financuje osvětové kampaně typu: nesedejte za volant opilí, nekuřte, jezte zdravě, sportujte. Může jít o přímou propagaci těchto imperativů, vydávání publikací, vytváření příhodných podmínek (stavba sportovišť, daňová podpora zdravého či penalizace nezdravého jídla, navýšení stravu dopravní policie) či podporu sdružení, která tyto myšlenky sdílí a šíří dále. Nežijeme-li v zemi, kde jsou státní úředníci dokonale zkorumpovaní a neschopní (navzdory všem špatným zprávám by bylo příliš velkým škarohlídstvím tvrdit, že naše země je taková), bude mít tato snaha určitý pozitivní účinek. Lidé budou méně bourat i méně marodit. Stát tak ušetří náklady na léčení zranění a civilizačních chorob (vzhledem k tomu, že se jedná o nemoci oběhového ústrojí a zhoubné novotvary, může jít o výrazné úspory).

Stát tedy může být buď pouze štíhlý nebo pouze nenařizující. Americká společnost vyznává étos individuální zodpovědnosti a svobody. Lidé zde nejsou „vedeni za ruku“. Temnou stránkou tohoto faktu je extrémně drahé zdravotnictví (i když netvrdím, že se jedná o jedinou příčinu). Spojené státy jsou proslulé obezitou svých obyvatel (podle zprávy OECD trpí obezitou 34% dospělých Američanů – USA jsou tak na prvních místě mezi členskými státy OECD) a i když zde žije dost příznivců zdravého životního stylu, těch kteří se neobejdou bez hranolků, hamburgerů a přeslazených nápojů, je mnohem více.

Až vám tedy nějaký politik bude slibovat, že se zasadí o co štíhlý stát, který vám bude co nejméně mluvit do toho, co děláte, naložte s ním stejně, jako s makléřem, který vám nabídne produkt s „vysoce nadprůměrným výnosem a nulovým rizikem“. Za všechno se platí. I za štíhlý rozpočet.

Publikováno na ipoint.cz