Euroskeptická strana Alternativa pro Německo (AfD) se postarala o největší napětí při sčítání hlasů německých voleb. Její hodnoty se během sčítání pohybovaly těsně pod pěti procenty nutnými pro vstup do parlamentu a nakonec se ustálily na čísle 4,7%. I to je pro novou stranu úspěch. Avšak pokud by CDU dosáhla na parlamentní většinu, pak by nepřekročení pětiprocentní hranice AfD mohlo mrzet nejen euroskeptiky (ovšem ti němečtí zaujímají ve srovnání s francouzskými či nizozemskými umírněnou pozici), ale paradoxně i eurooptimisty.

Vzhledem k fiasku liberální FDP, tedy dosavadních spojenců CDU ve vládě, se rýsuje možnost velké koalice křesťanských a sociálních demokratů. Jak ve své analýze na Bloomberg.com uvádí německý ekonom Peter Bofinger, vstup SPD do vlády by znamenal změnu v dosavadním kurzu německé zahraniční politiky. Merkelová se podle Bofingera soustředila na hašení bezprostředně hrozících problémů (sem patří vznik fiskálního paktu a Evropského stabilizačního mechanismu), ale nepřišla s dlouhodobější vizí.

Pokud má Evropa nejhorší za sebou, nemusí tento přístup vadit. Avšak co když například v Itálii permanentní politická krize v kombinaci s recesí spustí mezi investory paniku? V roce 2011 přišla Německá rada ekonomických expertů s plánem na vytvoření Evropského fondu pro umoření dluhu (ERF) s podmínkou snížení veřejného dluhu pod 60% HDP. Ani toto řešení není samospásné – kritici namítají, že pokud některá země nesplní podmínky ERF, může z něj být vyloučena, přijít o své rezervy v ERF a být donucena k restrukturalizaci dluhu, tedy opaku toho, o co ERF usiluje. Přesto je podle Bofingera pozitivní, že němečtí sociální demokraté jsou více nakloněni přijetí tohoto plánu, aniž by na rozdíl od CDU čekali na další krizi. Je téměř jisté, že velká koalice by v Německu nebyla přijata s nadšením. Na druhou stranu pro potřebu stability eurozóny by byla lepším řešením než jednobarevná vláda křesťanských demokratů.

Publikováno na ipoint.cz