Nedávný hlavní kandidát na místo šéfa Fedu Larry Summers přišel na konferenci Mezinárodního měnového fondu s provokativní otázkou: Nebudou potřebovat Spojené státy k udržení zaměstnanosti další finanční bubliny?



Ačkoli zotavování z ekonomického kolapsu začalo již před čtyřmi roky, americká (a tuplem evropská) ekonomika trpí slabým růstem a vysokou nezaměstnaností. A to navzdory skoro nulovým úrokovým sazbám a kvantitativnímu uvolňování. Domácnosti otřesené pádem cen nemovitostí se mezitím snaží snížit své zadlužení, což vede ke slabé poptávce po zboží a službách. Můžeme doufat, že se jedná o krátkodobý stav, ale jistotu nemáme. Na místě je otázka: Jak se zachovat, půjde-li o dlouhodobou stagnaci? Propad poptávky může být chronický a krátkodobé fiskální uvolnění je tedy jen bezzubým pokusem o návrat k předkrizovému stavu. Pak může pomoci trvalé fiskální povzbuzování poptávky, a pokud to je politicky neprůchodné, zbývá poslední řešení: bubliny.

Během zotavení z recese let 2001-2002 se ekonomika rychle vrátila k nízké nezaměstnanosti, zatímco inflace zůstala pod kontrolou, a to vše se dělo na pozadí mohutné nemovitostní bubliny. Bez ní by se ekonomika zvedala výrazně pomaleji. Měli bychom tedy bubliny rehabilitovat podporovat bezhlavé zadlužování doprovázené slabou regulací a vyřešit tak paradox spočívající v tom, že spoření je individuální ctností, ale kolektivní hrozbou?

Možnost, že by bubliny mohly ekonomice přece jen pomáhat, rozebral komentátor Bloombergu Clive Crook. Neodvratnou vlastností bublin je jejich dočasnost. Dříve nebo později musí prasknout. Při zničení bubliny dochází ke ztrátě pracovních míst. Zaměstnanci přicházejí o práci během krátkého období a pak nějakou dobu trvá, než si najdou nové místo. Není zaručeno, že kolik pracovních míst bylo ztraceno, tolik bude opět vytvořeno. Nezaměstnanost se tedy nemusí vrátit na předkrizovou úroveň.

Během nafukování bublin teče značná část peněz do sektoru finančních služeb a díky tomu zde rostou firemní zisky, odměny členům představenstev i zaměstnanecké platy. Propíchnutí bubliny tuto nerovnováhu nevyrovná. Bubliny tedy způsobují zdeformovanou alokaci kapitálu a rostoucí příjmovou nerovnost.

Kontroverzní je též otázka načasování. Americká ekonomika se po roce 2003 vyznačovala nízkou inflací, což naznačuje, že nedocházelo k přehřátí ekonomiky a bublina stála minimálně teoreticky za úvahu. Podle Crooka, ale jádrová inflace pozvolna rostla, nezaměstnanost byla nízká a Spojené státy mohutně navyšovaly schodek zahraničního obchodu, což jsou indikátory naznačující, že k přehřátí ekonomiky přece jen docházelo.

Představa, že americká i evropská ekonomika budou muset projít dlouhodobou stagnací, je znepokojující. Přesto nemá smysl snažit se vyhnout této možnosti za každou cenu a sázet na vytváření bublin. Negativní důsledky stagnace bubliny nakonec neodstraní, ale spíše jen zhorší.

Publikováno na ipoint.cz