Nejpodceňovanější lidská vlastnost
„Nebuď zvědavej, budeš starej!“ Tou větou byl tu a tam počastovaný asi každý z nás. Naznačuje nám, že zvědavost je vlastnost, které bychom se měli zbavit.
Zaplaťpánbůh, že i těm nejposlušnějším dětem je jasné, že takto pošetilý pokyn nelze než ignorovat. Ostatně zvědavost je přirozenou dětskou vlastností, díky které naši potomci objevují svět. Lidé si ve srovnání s jinými živočichy zachovávají mnohé ze svých mláděcích vlastností do dospělosti, takže si zvědavost ponecháváme až do smrti. Nebýt toho, stěží by vznikla jak věda, tak technika.
Zvědavost není jen nezbytnou podmínkou pokroku, je důležitá také pro zachování míru či alespoň klidných vztahů mezi různými lidskými skupinami. Člověk, který propadl fanatismu, svou zvědavost instinktivně dusí. Nacista, kterého by poctivě zajímalo, zda přínos Židů pro Německo bohatě nepřevyšuje případná negativa, by mezi svými souvěrci dlouho nevydržel. Kdo má ve zvyku se o vše zajímat a do všeho šťourat, obtížně přijme schematický světonázor té či oné ideologie. Nenechávají ho chladným nezodpovězené otázky, a pokud mu na ně ideologie odpovídá povrchně či dokonce lživě, odhalí to. Vezmeme-li současné reálie, zvídavý člověk se může toužit dozvědět, jaké jsou klady a zápory členství v Evropské unii, či kde leží kořeny nedávné ekonomické krize. Obě otázky jsou natolik komplikované, že zvídavý člověk nemůže mít nikdy zcela jasno. Právě to jej chrání před přimknutím se ke zjednodušující ideologii.
Ne že by byla fanatikům a fundamentalistům zvědavosti zcela cizí. Ta jejich je ale úzce zaměřená. Zajímá je, jak ostatním dokázat, že ta jejich „pravda“ je ze všech „nejpravdovatější“ a jak co nejvíce zatopit těm, kteří jejich přesvědčení nesdílejí. Na otázky, které vybočují mimo jejich světonázor, reagují mnohdy zlostně.
Lidé rozlišují mezi „dobrou“ zvídavostí a „špatnou“ zvědavostí. Zvídavý člověk by se například rád dozvěděl, jak vznikl vesmír, zatímco zvědavce zajímá, s kým byla Agáta Hanychová na večírku. Toto rozdělení je podle mě příliš přísné. Přiznám se, že mě přijde zajímavé obojí. Kromě toho je pro nás mimořádně důležité orientovat se ve spleti lidských vztahů, která nás obklopuje, a drby nám v tom pomáhají (ano, bulvární drby mohou být vylhané, ale to je jiný příběh). Buďme tedy zvědaví a nestyďme se za to.
Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 9/2015, doplněno.
Zaplaťpánbůh, že i těm nejposlušnějším dětem je jasné, že takto pošetilý pokyn nelze než ignorovat. Ostatně zvědavost je přirozenou dětskou vlastností, díky které naši potomci objevují svět. Lidé si ve srovnání s jinými živočichy zachovávají mnohé ze svých mláděcích vlastností do dospělosti, takže si zvědavost ponecháváme až do smrti. Nebýt toho, stěží by vznikla jak věda, tak technika.
Zvědavost není jen nezbytnou podmínkou pokroku, je důležitá také pro zachování míru či alespoň klidných vztahů mezi různými lidskými skupinami. Člověk, který propadl fanatismu, svou zvědavost instinktivně dusí. Nacista, kterého by poctivě zajímalo, zda přínos Židů pro Německo bohatě nepřevyšuje případná negativa, by mezi svými souvěrci dlouho nevydržel. Kdo má ve zvyku se o vše zajímat a do všeho šťourat, obtížně přijme schematický světonázor té či oné ideologie. Nenechávají ho chladným nezodpovězené otázky, a pokud mu na ně ideologie odpovídá povrchně či dokonce lživě, odhalí to. Vezmeme-li současné reálie, zvídavý člověk se může toužit dozvědět, jaké jsou klady a zápory členství v Evropské unii, či kde leží kořeny nedávné ekonomické krize. Obě otázky jsou natolik komplikované, že zvídavý člověk nemůže mít nikdy zcela jasno. Právě to jej chrání před přimknutím se ke zjednodušující ideologii.
Ne že by byla fanatikům a fundamentalistům zvědavosti zcela cizí. Ta jejich je ale úzce zaměřená. Zajímá je, jak ostatním dokázat, že ta jejich „pravda“ je ze všech „nejpravdovatější“ a jak co nejvíce zatopit těm, kteří jejich přesvědčení nesdílejí. Na otázky, které vybočují mimo jejich světonázor, reagují mnohdy zlostně.
Lidé rozlišují mezi „dobrou“ zvídavostí a „špatnou“ zvědavostí. Zvídavý člověk by se například rád dozvěděl, jak vznikl vesmír, zatímco zvědavce zajímá, s kým byla Agáta Hanychová na večírku. Toto rozdělení je podle mě příliš přísné. Přiznám se, že mě přijde zajímavé obojí. Kromě toho je pro nás mimořádně důležité orientovat se ve spleti lidských vztahů, která nás obklopuje, a drby nám v tom pomáhají (ano, bulvární drby mohou být vylhané, ale to je jiný příběh). Buďme tedy zvědaví a nestyďme se za to.
Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 9/2015, doplněno.