Historie regulačních poplatků u nás se podobá houpačce. Po dlouhém dohadování expertů na zdravotnictví byly zavedeny, po následujících volbách opět zrušeny a je dost dobře možné, že do dvou let se s nimi znovu shledáme.

Příznivci poplatků tvrdí, že poplatky odrazují od návštěvy lékaře ty, kteří tak činí bez vážných důvodů a chtějí si jen popovídat. Otázkou je, zda lidé, kteří jsou ochotní měřit cestu do zdravotnického zařízení a tam trávit desítky minut sezením v čekárně jen proto, aby prohodili pár vět s lékařkou či lékařem, vůbec existují. Ale dobrá, předpokládejme, že ano. Možná někteří, převážně staří, lidé skutečně opouštějí své osamělé domácnosti a vyrážejí do ordinací kvůli několika minutám povídání si s personálem. Zdá se logické, že podobné zneužívání by se mělo zatrhnout. Osamělá důchodkyně má dát řeč třeba se sousedkou, a ne s lékařem, jehož čas nás všechny stojí nemalé peníze.

Osamělost sice není nemoc, ale s naším zdravím úzce souvisí. Podle rozsáhlé studie skupiny výzkumníků, Jamesem Housem sociální izolace zvyšuje pravděpodobnost onemocnění smrti dvakrát a je tak podobě nebezpečná jako kouření, vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu a malá fyzická aktivita (pro zajímavost: kouření zvyšuje riziko zhruba „jen“ 1,6 krát). Rozdíl je výrazný u mužů, kde je riziko dokonce trojnásobné (u osamělých žen riziko roste jen o polovinu). James Strain si povšiml vlivu mezilidských vztahů na zotavování po operaci. Z pacientů, kteří se podrobili transplantaci kostní dřeně a kteří se těšili podpoře svých blízkých, přežilo operaci o dva roky 54 %. Z osamělých lidí, kteří absolvovali stejný zákrok, žila po dvou letech pouhá pětina.

Zajímavý je výsledek švédské studie z roku 1993 sledující vztah mezi stresujícími událostmi (finanční potíže, ztráta zaměstnání, rozvod, soudní spor) a zdravotním stavem šedesátiletých mužů. Souběh tří a více stresujících událostí znamenal zvýšené riziko úmrtí v následujících sedmi letech. Ale pozor – to platí pouze pro osamělé muže. Muži, kteří měli partnerku, příbuzné či přátele, na které se mohli spolehnout, vzdorovali stresu úspěšně – neblahé události měly na jejich úmrtnost nulový vliv.

Lidé, kteří chodí k lékaři léčit jen svou osamělost, nejsou parazité. Často nemají nikoho jiného, kdo by o ně projevil starost. „Zbytečnou“ návštěvou lékaře se nevědomky snaží předejít zhoršení svého zdravotního stavu. To může v důsledku znamenat pro zdravotní pojišťovny úsporu. Opak ovšem platí pro lidi mladší a zaměstnané, kteří pro změnu k lékaři nezajdou, ani když mají chřipku, a nemoc přecházejí. Ti jsou leckdy pro svou pracovitost obdivováni. Jenže tímto zlozvykem si mohou přivodit poškození srdce či zánět mozkových blan. Jejich současný výdělek, získaný přecházením nemoci, tak znamená budoucí, mnohem větší, náklady pro zdravotnický systém. Cesta k úsporám se nachází spíše zde než u těch, kteří hledají v ordinaci lék na svou osamělost.


Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 10/2015, doplněno.