Asi nikdo z nás si nepřeje, aby u nás i kdekoli jinde na světě vládli extremisti, ale zároveň nedokážeme extremistické politiky spolehlivě rozlišit. Extrémní nám často připadají názory, se kterými nesouhlasíme, zatímco i silně dryjáčnický projev našeho oblíbeného politika se nám zdá být v pořádku.

svém pokusu o stanovení radikálnosti politických stran jsem se opřel o způsob, kterým komunikují. Pokud se politik rozhodne dát přednost útoku na emoce před věcnou argumentací, nevyhne se používání výrazů z některé ze sedmi kategorií: agresivita (výrazy jako „zmanipulovaný“, „lež“, „přisluhovač“), prodej iluzí („mír“, „svoboda“, „statečnost“), dogmatismus („absolutní“, „všichni“, „nikdo“), zaštiťování se kolektivem („my“), ideologické myšlení (slova končící na –ismus, -ista), výrazy typu „boj“, „krev“, „smrt“ a zaujetí symboly („vlajka“, „přísaha“).

Zajímalo mě, jaké budou výsledky zahraničních uskupení, a proto jsem výrazy ze všech kategorií přeložil do angličtiny. Jejich seznam je k dispozici na webu iracionalita.net.

Poděkování za nashromáždění textů politických stran patří Františku Šulcovi, který tak učinil v rámci své bakalářské práce na Vysoké škole finanční a správní. František Šulc připravil data pro analýzu dvaceti politických stran, mezi nimiž jsou jak strany velké (např. americká Demokratická strana a Republikánská strana), tak strany u nás prakticky neznámé (australský Citizens Electoral Council).



Výsledky zkoumaných politických stran z anglofonních zemí jsou zřejmé z obou tabulek. Číselné hodnoty udávají počet vyhledávaných výrazů na 10 000 slov textu. Výsledný „koeficient iracionality“ je dán součtem jednotlivých kategorií.

Překvapením může být umístění britské, proti EU a imigraci orientované UKIP, která se vešla do desítky nejvíce umírněných stran a dopadla lépe než např. britští konzervativci. UKIP je sice agresivní, libuje si především ve výrazech jako „bezohledný“ (reckless), „hrozba“ (threat) a „neférový“ (unfair), ale na druhou stranu se příliš nesnaží zaujmout voliče poukazováním na „vznešené“ hodnoty, jako je svoboda, národ či suverenita (viz nízká hodnota UKIP v kategorii Prodej iluzí).



Ve srovnání se svou umírněnou českou sestrou (viz loňská analýza českých stran) nedopadla příliš dobře americká Green Party. Za její vysokou hodnotou agresivity může především časté využívání výrazů „zneužití“ (abuse) a „útisk“ (oppression). U kategorie Prodej iluzí jsou to pak výrazy „životní prostředí“ (environment), „práva“ (rights) a „udržitelný“ (sustainable).

Australští trockisté ze Socialist Equality Party zaujaly celkově druhou nejhorší příčku. Vyčnívají především hodnotou kategorie Ideologické myšlení. Může za ni nadužívání výrazu „kapitalistický“, které tato strana používá coby označení „zla“.

Vůbec nejvyšší hodnoty skupinové iracionality dosáhla strana, která se již svým názvem hlásí k nacismu. Tato strana je ze sledované dvacítky také nejvíce verbálně agresivní a nejvíce dogmatická. Za americkými nacisty následuje pestrá suita složená z trockistů, křesťanské pravice a libertariánů. Tradiční strany, ať již socialisté, liberálové či konzervativci patří vesměs do skupiny umírněných uskupení.

Výsledky je třeba brát s určitým nadhledem. Zkoumané strany pocházejí ze čtyř zemí, ve kterých se sice (až na část Kanady) mluví stejnou řečí, ale politická kultura zde není totožná. K určitému zkreslení mohlo také dojít tím, že použité texty byly posbírány z různorodých zdrojů (články, rozhovory, proslovy, proklamace). Na druhou stranu nelichotivá pozice amerických libertariánů, ultrakonzervativců, nacistů a australských trockistů prokázala, že tradiční strany zastávají v anglofonním světě umírněné pozice a volba alternativy k nim často obnáší riziko politického radikalismu.



Publikováno na skutecnosti.cz