Kdyby mohl Jan Hus nahlédnout do naší doby, jistě by byl překvapen, jak moc si ho celých pět set let po jeho hrdinské smrti vážíme. Nejspíš by ho to potěšilo, možná by byl dojat.

Zřejmě by to ale byl jeho první a poslední důvod k radosti. Ano, jeho smrt byla letos mohutně vzpomínána, jenže co zbylo z jeho přesvědčení? Jeho zarmoucení by muselo být obrovské, kdyby zjistil, že většina Čechů a Moravanů zavítá na mši nanejvýš jednou do roka. Bibli lidé nečtou a mnozí se klidně přiznávají, že nevěří v Boha. Je těžké si představit, jak by se Jan Hus srovnal s nesouladem mezi oslavou jeho jména a masovým pohrdáním jeho vírou.

Lecčím zklamaný by byl i potenciální návštěvník z devatenáctého století. Snad by ještě strávil, že jeho vlast, tedy Rakouská říše, neexistuje. Ovšem rovné volební právo pro chudé i pro ženy by jistě považoval za bláznovství. A co teprve, kdyby se doslechl o ženách ve vedení průmyslových závodů a o zákazu kouření. Nepochopitelné.

Jenže zklamání, ne-li přímo zděšení, by při návštěvě našich prapravnuků postihlo i nás. Možná se budou naši potomci živit jen chemicky vypěstovaným masem a jezení mrtvých zvířat bude považováno za odporné. Možná budou naopak běžným chodem cvrčci, kobylky a mouční červi.

Třeba bude kvůli karcinogenním účinkům zakázáno používání mobilních telefonů. Možná naši potomci vyhlásí některé současné skládky odpadu za chráněné památky. Upřímně řečeno, obávám se, že tyto nápady jsou stále ještě mírné a že chování našich prapravnuků by nám připadalo neskutečně směšné, hloupé či dokonce nebezpečné.

To vše je v pořádku. Nevyhnutelnou vlastností pokroku je, že některé naše hodnoty obrací naruby. Co bylo včera posvátné, bude zítra zapomenuto či dokonce vysmíváno. Z posvátných stromů se vyrobí almary, z bohů se stanou postavy v komediích a o životadárné učení se zajímá jen pár podivínských vědců. S novými vědeckými objevy, technickými novinkami a vyšší kvalitou života přichází nový pohled na svět. Chování našich vzdálených potomků bude zcela jistě naprosto bláznivé. Ale to je jen náš problém, že bychom ho takto vnímali. Oni se tak budou chovat, protože jim to pomůže mít se lépe. V každém případě není na škodu být otevřený a brát současné hodnoty s nadhledem. Ony se mění již za našich životů a nebýt úzkoprsý znamená vyhnout se zbytečným šokům.


Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 12/2015.