Přestavte si, že jste bojovníkem za Pravdu s velkým „pé“. Jste přesvědčeni, že víte něco, co ostatním uniká. Svět se podle vás řítí špatným směrem a vy jste zoufalí z toho, že lidé si to nevidí. „Pravé“ hodnoty jsou jim cizí.

Musíte všechny varovat, přesvědčit je, postarat se, aby si všimli. Pokud se držitel Pravdy dostane k moci, má to jednoduché. Prosadí novou vlajku, novou hymnu a zavede nové svátky. Není nikoho, kdo by si nevšiml, že v zemi vládne nová „Pravda“. Kdo nevládne při komunikaci s veřejností ničím než internetovými stránkami, zachová se obdobně. Jen se musí trochu uskrovnit. Místo nové vlajky použije alespoň nové grafické pojetí.

Všelijací fundamentalisté, radikálové a rádoby-proroci se prozrazují mimořádným grafickým nevkusem. Sami si ho nejsou vědomi, protože jsou příliš zaslepeni svými ideály. Ve snaze vykřičet svou „Pravdu“ do světa používají všechny dostupné prostředky. V případě internetového textu to jsou font a barvy. Nevědomky tak vytvářejí webovou pouťovou veselici. Důležité výrazy jsou tučné, velké a ostře červené. O trochu méně důležitá slova jsou modrá. Vždyť Bůh stvořil fonty, velikosti, zvýraznění a barvy k tomu, aby s jejich pomocí jeho oddaní šířili moudrá slova.

Českým průkopníkem internetového grafického hýření je Henryk Lahola, muž, který získal spoustu vysokoškolských titulů, ale na další životní úspěch zatím čeká. Kdo náhodou při surfování internetem narazil na Laholův web, musí mít stejný pocit, jako houbař, který uprostřed smrkového lesa spatří cirkusový stan. Je to celé veselé a flekaté, text střídá pět barev a nechybí ani automaticky se spouštějící hudba.

Stejně jako Lahola se v otázkách politiky i víry rád angažuje spisovatel Václav Semerád. Jeho web sw.gurroa.cz nabízí čtyři různé fonty a barvy písmen jsem ani nepočítal – kromě růžové zde naleznete prakticky všechny.

Web protiproud.cz, založený bývalým prezidentovým kancléřem Petrem Hájkem, nabízí své konspirační teorie pouze v černo-bílo-červeném provedení. Tuto skromnost si vynahrazuje pořádnou porcí tučného písma a množstvím pestrobarevných, obvykle šokujících či strašidelných koláží.

Někdy není nutné zkoumat články na internetu, ale stačí se podívat na logo. Námahu se nám takto rozhodli ušetřit zakladatelé politické strany Nezávislí demokraté. Symbolické ztvárnění zkráceného názvu strany NEZDEM obsahuje šest písmen, šest barev a šest fontů. Těžko si lze představit více všeobjímající politický subjekt. Jistě nepřekvapí, že Nezávislí demokraté nemají k daleko k názorům prezentovaným na protiproudu.

Nenechme se tedy zmást lákáním textů, které jsou radikální jak svými barvami, tak obsahem. Sám se ovšem někdy kladu otázku, zda to s tím odhalováním internetových bojovníků nepřeháním. Jsem jenom člověk, a když se podrobím sebereflexi, zjišťuji, že malý fundamentalista se může skrývat i ve mně.

Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 4/2016.