Předloni vstoupil do kin český film Všiváci a prodloužil řadu, kterou zahájili v roce 2002 Smradi, aby na ně po pár letech navázali Zoufalci (2009), Bastardi (2010), Sráči (2011) a Šmejdi (2013).

Svá polínka přikládají překladatelé a distributoři, kteří upravují původně nevinné názvy zahraničních filmů podle českých zvyklostí: Parchanti, Magoři, Mizerové, Průseráři, Grázlové. Umělci jsou svědomím národa. Skoro se zdá, že filmaři nám tak trochu dávají najevo, co si o nás myslí. Ale možná svítá na lepší časy. Alice Nellis právě dokončuje film s revolučním název Dobráci. Kdoví, třeba se vbrzku dočkáme i filmů pojmenovaných Makáči, Kliďasové, Nadšenci a Géniové a národ si oddychne, že to s ním přece jen není tak zlé.

Členové rockových skupin si se stavem společnosti hlavu nelámou. Nemají čas. Během turné harcují od města k městu, aby si zajistili přízeň fanynek. O zájem něžného pohlaví nemají rockeři nouzi a s jídlem roste chuť. Názvy českých rockových skupin mluví samy za sebe: Sex Deviants, The Prostitutes, Teen Love Sex Dolls, Dorian Gray's Prostitutes, Kurtizány z 25. Avenue (jejich největší hit měl příznačný název: V peřinách). I slušný Dan Bárta se nechal nalákat do Sexy Dancers. Název skupiny Vanessa Del Rio může znít nevinně, ovšem jen do té chvíle, než se přes google podíváte na obrázky. Ale stále lepší, než kdyby na festivalu zněli po vzoru filmařů z jednoho pódia Kreténi a z druhého Hovada.

Za zmínku stojí, že před sametovou revolucí volili muzikanti spořádané, ba přímo vzorné názvy - viz rapové uskupení Manželé či hodně alternativní skupina Ženy (složená samozřejmě ze samých mužů). Název skupiny Už jsme doma pak připomíná zvolání členů šťastné rodiny, která se právě vrátila z výletu.

Autoři fantastické literatury po většinu času sedí doma a buší do kláves. Mezi lidi se moc nedostanou, a tak velká část z nich nemá partnerku. Netrýzní své nitro marnými erotickými fantaziemi a raději zaměřují pozornost na jednu z mála věcí, které mohou svou dramatičností jejich frustraci přehlušit. Takto možná vznikly některé z románů jako Krvavé pohraničí, Krvavé býlí, Krvavá čest, Krvavý oheň, Bratrstvo krve, Není krve bez ohně, Žár krve, Stezky krve, Boty plné krve, Housle plné krve a dokonce Krev jeho krve. Další důvod, proč žije mnoho spisovatelů osaměle, naznačuje povídka Krvavá dysfunkce.

Čtenář může namítnout, že seznam děl autorů fantastiky je téměř nekonečný, takže pro jakékoli trochu rozumné slovo lze nalézt řadu příkladů. Není tomu tak. Databáze legie.info nenabízí ani jediný domácí či přeložený vědecko-fantastický či fantasy román, který by měl v názvu slovo „chytrý“. Jen o málo lépe jsem dopadl se slovním základem „humor“. Jedna z pár nalezených knih má velmi vypovídající název: Zelená krev: humoresky. Vydaná byla již v roce 1907.

Chtěl jsem si z autorů fantastiky dělat dál legraci, ale pak jsem si uvědomil, že jsem v tomto žánru také působil. Dokonce jsem spoluautorem povídky Krvavá sázka. Bože, jak se mi to mohlo stát? Odpověď nabízí spisovatelka Hanina Veselá názvem povídky Máme to v krvi. Aspoň nehází všechnu vinu na mě, jak se o to pokouší Helena Drdlová svým dílem Máš to v krvi. Je to tak. I když si o sobě rádi myslíme, jak jsme nezávislí a individualističtí, dav nás nakonec stejně strhne.


Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 5/2016, doplněno.