Masa, elity, moudrost a hloupost
Je lepší nechat rozhodovat elity či masu? Jaké elity má masa následovat?
Petr Robejšek a František Kostlán se střetli ve svých textech „Proč je masa moudřejší/hloupější než elity“. Petr Robejšek argumentuje moudrostí davu, kterou ve své knize zpopularizoval James Surowiecki. Velký počet lidí dokáže dojít k mnohem přesnějšímu průměrnému odhadu (Petr Robejšek zmiňuje odhad hmotnosti býka) než většina jednotlivců. A co víc – žádný člen skupiny nedokáže dosahovat trvale lepších výsledků než celá skupina.
Ďábel se skrývá v detailu. Moudrost davu funguje, pokud členové skupiny uvažují samostatně, pokud si nezávisle shánějí informace a o problému spolu nekomunikují. Moudrost davu tedy nemůže fungovat při řešení problémů, které vyžadují veřejnou diskusi. Ta je na jednu stranu nutná, na druhou stranu vede k polarizaci a „zakopání se“ v názorových zákopech. Kromě toho mnohdy máme my občané jasno od samého začátku a informace si dohledáváme jen kvůli potvrzení své „pravdy“ (viz diskuse ohledně amerického radaru v Brdech).
Jako jeden z důvodů, proč elity chybně rozhodují, zmiňuje Petr Robejšek skupinové myšlení (group think). Skupinovému myšlení ale podléhají ochotně i masy (viz pochmurné tvrzení Gustava le Bona, autora Psychologie davu, že dav je stejně inteligentní jako jeho nejhloupější člen). Ve svém tvrzení ,že masa nemůže být chytřejší než jednotlivec, má František Kostlán pravdu. Jde o masu, která nesplňuje podmínky stanovené Jamesem Surovieckim.
Masu a elity nelze oddělit. Členové elity pocházejí z masy a v zásadě zůstávají jejími příslušníky. Mezi masou a elitami funguje v rozvinutých zemích čilá komunikace a zpětná vazba. I teď, kdy si masa a elity přestávají rozumět (což nebude trvat věčně), si zůstávají navzájem podobné. Klidně bych žil v zemi řízené na základě rozhodnutí švýcarské elity či švýcarských mas, ale nechtěl bych žít v zemi, kterou by řídily konžská elita či masy.
S varováním Petra Robejška před group thinkem se ztotožňuji. Ale existuje obrana. Pokud se nemýlím, byl to Abraham Lincoln, kdo se záměrně obklopoval lidmi s různými (i jemu nesympatickými) názory. Mnoho rozhodnutí se zrodilo až po hodinách unavujících sporů, ale díky tomu nezůstala žádná varianta opominuta. Opakem je houf vyděšených přikyvovačů, kterými se obklopovali Hitler a Stalin.
Chceme-li mít moudré elity, volme tedy politiky, kterým nevadí názorová pluralita, kteří dokáží vyslechnout i své odpůrce a
kritiky, aniž by je za jejich názory začali urážet, a které neslibují jednoduchá řešení složitých problémů.
Petr Robejšek a František Kostlán se střetli ve svých textech „Proč je masa moudřejší/hloupější než elity“. Petr Robejšek argumentuje moudrostí davu, kterou ve své knize zpopularizoval James Surowiecki. Velký počet lidí dokáže dojít k mnohem přesnějšímu průměrnému odhadu (Petr Robejšek zmiňuje odhad hmotnosti býka) než většina jednotlivců. A co víc – žádný člen skupiny nedokáže dosahovat trvale lepších výsledků než celá skupina.
Ďábel se skrývá v detailu. Moudrost davu funguje, pokud členové skupiny uvažují samostatně, pokud si nezávisle shánějí informace a o problému spolu nekomunikují. Moudrost davu tedy nemůže fungovat při řešení problémů, které vyžadují veřejnou diskusi. Ta je na jednu stranu nutná, na druhou stranu vede k polarizaci a „zakopání se“ v názorových zákopech. Kromě toho mnohdy máme my občané jasno od samého začátku a informace si dohledáváme jen kvůli potvrzení své „pravdy“ (viz diskuse ohledně amerického radaru v Brdech).
Jako jeden z důvodů, proč elity chybně rozhodují, zmiňuje Petr Robejšek skupinové myšlení (group think). Skupinovému myšlení ale podléhají ochotně i masy (viz pochmurné tvrzení Gustava le Bona, autora Psychologie davu, že dav je stejně inteligentní jako jeho nejhloupější člen). Ve svém tvrzení ,že masa nemůže být chytřejší než jednotlivec, má František Kostlán pravdu. Jde o masu, která nesplňuje podmínky stanovené Jamesem Surovieckim.
Masu a elity nelze oddělit. Členové elity pocházejí z masy a v zásadě zůstávají jejími příslušníky. Mezi masou a elitami funguje v rozvinutých zemích čilá komunikace a zpětná vazba. I teď, kdy si masa a elity přestávají rozumět (což nebude trvat věčně), si zůstávají navzájem podobné. Klidně bych žil v zemi řízené na základě rozhodnutí švýcarské elity či švýcarských mas, ale nechtěl bych žít v zemi, kterou by řídily konžská elita či masy.
S varováním Petra Robejška před group thinkem se ztotožňuji. Ale existuje obrana. Pokud se nemýlím, byl to Abraham Lincoln, kdo se záměrně obklopoval lidmi s různými (i jemu nesympatickými) názory. Mnoho rozhodnutí se zrodilo až po hodinách unavujících sporů, ale díky tomu nezůstala žádná varianta opominuta. Opakem je houf vyděšených přikyvovačů, kterými se obklopovali Hitler a Stalin.
Chceme-li mít moudré elity, volme tedy politiky, kterým nevadí názorová pluralita, kteří dokáží vyslechnout i své odpůrce a
kritiky, aniž by je za jejich názory začali urážet, a které neslibují jednoduchá řešení složitých problémů.