Islámské země se modernizují. Budují se průmyslové podniky, silniční a železniční sítě. Mnozí obyvatelé odkládají tradiční oděvy a dávají přednost praktickému západnímu stylu. Jejich životní úroveň se zvyšuje. Íránští, syrští, egyptští a další specialisté se seznamují se západními technologiemi a staví se tak do čela modernizace arabského a perského světa.

Máte po přečtení předchozího odstavce pocit, že autor není při smyslech? Přesto jde o realitu, nikoli ovšem současnou, ale desítky let starou. Přibližně do osmdesátých let minulého století se velká část islámských zemí skutečně snažila o modernizaci a kladla velký důraz na ekonomiku. Jenže náskok Západu se nezmenšoval a islámské země zůstávaly pozadu. Írán a Irák se považují za kolébku civilizace a takovéto ponížení nemohly unést. Důležitá je výchova – podle dánského psychologa N. Sennelse muslimští chlapci slýchají, že jsou lepší než kdokoli jiný. Realita je odlišná a mladí muži hledají způsob, jak „neztratit tvář“.

Islámské země nedokázaly v modernizaci dostat do světové špičky, ale jejich občané měli potřebu udržet si příznivé sebehodnocení. Řešením byla změna soutěžní disciplíny. Soutěž v technologické vyspělosti byla nahrazena soutěží o to, kdo bude silněji věřit v Alláha. Zde nemohly islámské země prohrát. Islámský fundamentalismus je tak produktem neúspěchu při modernizaci, pocitu ponížení a přepjaté výchovy.

Případní teroristé se díky tomu v Evropě cítí podobně jako Španělé v Říši Inků. Přišli do barbarského prostředí. Chování obyvatel je doslova protikladem správné morálky. Lidé lhostejně směřují do záhuby. Proto je správné ničit symboly jejich civilizace (ostatně symbol není nic jiného než skupina, k níž patříme a kterou si náš mozek promítl do jediného bodu – jak se můžete dočíst v knize zmíněné v medailonku) a k lidem se chovat s ohledem na to, že jsou beztak zatraceni.

Jenže řešení spočívající v náboženské horlivosti je dočasné. Síla islamismu, tedy fanatismus, je zároveň jeho slabostí. Islamisté nepouštějí ke slovu ženy, a potenciál poloviny mozků tak zůstává nevyužit. Mnoho lidské energie je vyčerpáváno na vykonávání rituálů. „Západní“ věda je přehlížena. Fanatická víra ztěžuje získávání spojenců a zvyšuje riziko rozštěpení a sektářských konfliktů. Islámský stát čeká další srážka s realitou.

Říká se, že máte-li nepřítele, v zápalu boje přebíráte jeho vlastnosti. Byla by chybou, kdyby se toto při potírání cizího fanatismu stalo Evropě. Situace může vyžadovat velmi radikální kroky, ale i ty je třeba vykonávat s rozvahou a až po zvážení jejich přiměřenosti.


Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 9/2016, doplněno.