„Toho, kdo hrob otevře, smrt rychle dostihne!“ Tato slova měla vyřknout Johanka z Vartmberka o hrobce svého zesnulého manžela Vojtěcha z Pernštejna.

Archeologové, kteří se v roce 2012 chystali v Pardubicích se nacházející hrobku prozkoumat, o ponuré věštbě dobře věděli. Avšak lákala je vidina, že zjistí příčinu šlechticovy tajemné smrti. Vojtěch v roce 1533 udal u krále a o něco později coby předseda zemského soudu odsoudil k smrti Kateřinu z Komárova a Pěčína podezřelou ze čtrnácti vražd svých poddaných. Kateřina ho měla vynesení rozsudku proklít a uřknout. Vojtěch skutečně zemřel ve svých 44 letech, pouhé dva dny po smrti odsouzené.

Příběhů o tajemných kletbách existuje celá řada. Své o tom vědí australští poštovní doručovatelé v místech sousedících s posvátnou horou Uluru. Skoro denně se musejí potýkat se zásilkami kamení, písku a štěrku přicházejících z celého světa. Kameny si z posvátné hory odnášejí navzdory zákazu turisté. Po návratu domů zjistí, že je začala provázet smůla. Leknou se a nedovolený suvenýr raději odvezou či pošlou zpátky.

Ještě strašidelněji působí historie „prokletých filmů“. Na kontroverzní a zároveň veleúspěšný horor Vymítač ďábla z roku 1973 stáli lidé fronty, aby pak při promítání hrůzou nejednou omdleli či vyběhli znechuceně z kinosálu. Při jeho natáčení či krátce po něm údajně zemřelo devět členů štábu. Aby toho nebylo málo, během natáčení došlo k nikdy neobjasněnému požáru a několika poraněním herců. Podobně neblahé události probíhali při natáčení dalších slavných hororů, jako jsou Poltergeist, Omen, Vrána a Rosemary má děťátko. Je zajímavé, že válečné či dobrodružné filmy, které bývají plné nebezpečných scén, takto špatná pověst neprovází.

Ne vždy musí být vyřčená věštba nepříznivá. Když byla na podzim roku 1989 kanonizována Anežka Česká, byla připomínáno proroctví, že tenkrát bude v České zemi dobře, až bude Anežka svatořečena. Pouhých pět dní po svatořečení začala sametová revoluce. Proroctví bylo naplněno s neuvěřitelnou přesností. Mnohý škarohlíd může namítnout, že z dnešního pohledu se toho vlastně příliš k lepšímu nezměnilo a lidem se stále dobře nevede. Na tuto námitku lze odpovědět výrokem historika Petra Kubína z rozhovoru pro univerzitní magazín iForum. Podle něj původní proroctví z 15. století znělo, že „až budou kosti Anežky nalezeny, bude v české zemi dobře“. Takže je nutno dále čekat. Otázkou ovšem zůstává, zda se řídí realita proroctvími, či zda nejsou spíše proroctví přizpůsobována tak, aby odpovídala realitě.

Ještě musím doplnit, jak to dopadlo s archeology, kteří se odvážili otevřít hrobku Vojtěcha z Pernštejna. Nepotkalo je také nějaké záhadné neštěstí? Buďte v klidu, nic se jim nestalo. Nakonec se totiž rozhodli průzkum hrobky zrušit. Prý by to bylo drahé a výsledek nejistý. Ale přiznám se, že kdybych byl archeolog a do hrobky bych jako první člověk po několika set letech vstupoval, neměl bych z toho dobrý pocit.

Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 5/2020.