Před několika lety jsem četl hrozně zajímavou a chytrou knížku, která potvrzovala moje osobní zkušenosti... A po čase se ukázalo, že nic v té knize není pravda.

Před časem jsem byl požádán, abych napsal článek pro víkendovou přílohu jednoho českého deníku. Téma jsem mohl navrhnout sám. Přišel jsem s nápadem rozepsat se o tom, jaký vliv má pořadí narození na povahu sourozenců. Kdysi jsem čel velmi zajímavou knihu Sourozenecké konstelace od amerického psychologa (a otce pěti dětí) Kevina Lemana. Podle Lemanovy teorie vyrůstají nejstarší ze sourozenců strážci rodinných hodnot. Jsou obvykle pečliví a mívají konzervativní názory. Prostřední sourozenci mají smůlu, že nejsou ani prvorození, kteří si aspoň dočasně užívají veškeré rodičovské péče, ani nejmladší hýčkaní benjamínci. Proto si mohou připadat přehlíženi. Na druhou stranu nutnost prosadit se v konkurenci ostatních sourozenců je učí zručné komunikaci. Z nejmladších dětí vyrůstají podle Lemana lidé společenští, bezstarostní a mající sklony se bouřit proti zavedeným pořádkům.

Každý jistě dokáže najít dost příkladů ze svého okolí, které tento model sourozeneckých konstelací potvrzují. Leman ostatně ve své knize předložil ve prospěch své teorie pěknou řádku argumentů. S chutí jsem se tedy pustil do průzkumu, abych získal před napsáním článku další informace. Velmi rychle jsem narazil. Myslel jsem, že najdu studie, které budou Lemanovy poznatky zpřesňovat. Nic takového. Všechny studie, které jsem našel, Lemana nemilosrdně vyvracely!

Neubránil jsem se zklamání. Autor v knize sugestivně popisuje experiment, který provádí s účastníky svých seminářů. Požádá je, aby se rozmístili do rohů místnosti: jedináčci a prvorození do jednoho, uprostřed narození do druhého a nejmladší do třetího. Pak Leman skupiny obejde a nenápadně položí na zem (textem dolů) list papíru, na kterém je napsaný úkol. Podle Lemana si papíru téměř pokaždé všimne někdo z první skupiny, načež všichni jedináčci a prvorození začnou na zadání svědomitě pracovat. Naopak benjamínci se mezi sebou družně baví, jako by se všichni znali již dlouhá léta, a to, že zbylé dvě skupiny řeší nějaký úkol, je nijak netrápí. Aby toho nebylo málo, Levin přesvědčivě dokazuje na svém vlastním osudu, coby nejmladšího ze tří dětí, jak spolehlivě sourozenecké konstelace fungují.

Výzkumníci teorii o pořadí narození rozmetali. Statistiky prakticky nic z Lemanových předpokladů nepotvrdily. To, kolikátý se člověk narodí, nevypovídá téměř nic o tom, jaké vlastnosti bude v dospělosti mít.

Nedalo se nic dělat. Napsal jsem redaktorce, že svůj nápad na článek beru zpět. Text, ve kterém bych se napřed rozepsal o nějaké teorii, a pak oznámil, že je to vše nesmysl, by čtenáře sotva uspokojil. Sám sobě jsem pak musel přiznat, že jsem několik let věřil teorii, která nefunguje. Zároveň mi v hlavě vyrostl otazník: Nevěřím bůhví kolika dalším domněnkám, které jsou ve skutečnosti vycucané z prstu? A kolik pochybných teorií získalo tak velkou oblibu, že ovlivňují životy mnoha lidí? V současné koronavirové době jsme něčemu takovému snad ani nemohli uniknout. A co teprve, když se před volbami rozhodujeme, komu dát hlas? Máme jen omezený čas k získávání informací z politického světa, a naopak neomezený rejstřík emocionálních reakcí. Alespoň se ale pokusme tu a tam podívat se na všelijaké naše přesvědčení s odstupem. Možná se zdají logická, možná jsou ve shodě s našimi zkušenostmi. Ani to nemusí nic znamenat. Může jít jen o povrchní logiku a jiní lidé mohou mít opačné zkušenosti, než jsou ty naše.



Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 11/2020.