Máte-li profil na facebooku, jistě tyto podivuhodné lidi znáte. Den co den neúnavně vkládají na svou zeď jeden příspěvek za druhým. Mají mnohem více energie než jejich virtuální publikum, takže je jen zřídka někdo odmění lajkem, komentářem, neřku-li sdílením.

Vlažný ohlas na jejich aktivitu je nicméně neodrazuje. Hrnou do virtuálního prostoru další kvanta videí, fotografií, odkazů na články, karikatur a hlášek. Ve volném čase, během pracovní doby, o dovolené, zkrátka neustále. Jsou to pilné včeličky přinášející do virtuálního prostoru další a další zrníčka informací, dezinformací i zábavy.

Zajímavé je, že kromě internetové píle jako by tito lidé neměli vůbec nic společného. Část se specializuje na politiku a sdílí vše, co podporuje jejich přesvědčení. Někteří z nich varují před přílivem uprchlíků, jiní před zadlužováním státu, další před rozpínavostí korporací. Jiní se dělí o aktuální zprávy, které je znova zaujaly.

Další házejí do prostoru žertovná videa a obrázky. Vrtá mi hlavou, zda psychologové dokázali odhalit jednu jedinou vlastnost, která je všem těmto lidem společná. Co je motivuje? Prostá snaha ostatní o něčem přesvědčit, případně je pobavit, touha se alespoň trochu zviditelnit nebo existuje nějaký hlubší skrytý důvod?

Všeho moc ale škodí. Když jsem se rozhodl zjistit, zda facebook umožňuje některé přátele „zneviditelnit“, abych neviděl jejich příspěvky, nebylo to ani v nejmenším kvůli tomu, že by mně ty příspěvky vadily svým obsahem. Kdepak. Bylo jich prostě moc. Jedna má facebooková přítelkyně, se kterou se osobně neznám, vkládala na zeď takové kvantum nejrůznějších zajímavostí, že mně při jejich přeskakování kvůli neustálému tisknutí tlačítka „Page Down“ začal umdlévat prst.

Na druhou stranu je třeba uznat, že tito lidé jsou „solí země“, tedy solí virtuální země. Nebýt nich, z virtuálních sítí by zmizela většina obsahu. Někteří konzumenti přestali (případně nikdy nezačali) sledovat veškeré televizní, rozhlasové i internetové zpravodajství a jejich všeobecný přehled je závislý na tom, co se od těchto dělníků sociálních sítí dozvědí. Bez nadprůměrně aktivních uživatelů by ochladlo sdílení všech možných odkazů a dost možná by ani nevzniklo slovo „virální“.

Snad bude jednou význam těchto pilných lidiček doceněn. Zaslouží si pomník. Nenapadá mě ovšem, jak by mohla zhmotněná pocta virtuálních úderníků vypadat. Dokázal by se takový David Černý s tímto úkolem vypořádat? Možná bude lepší vymyslet nějaký virtuální „pomník“, který by se mohl na virtuálních sítích šířit. Ale víte co? Zapomeňme na to. Byl by to pořádný trapas, kdyby internetoví dělníci svým vlastním pomníkem pohrdli a nepostarali se o to, aby se stal virálním.



Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 1/2021.