Test covidem
Bagatelizování vážnosti pandemie a odpor k přijatým opatřením může souviset s poruchou osobnosti.
Mezi nejvíce diskutované otázky loňského roku patřila ta, jak zjistit nakažení koronavirem. Ale pozor – lze se ptát i obráceně: Co lze covidem testovat?
Režiséra, spisovatele a kolegu blogera Jana Tománka přiměla covidová krize k založení iniciativy Zdravé Fórum. Ta se specializuje na bagatelizaci nebezpečí nákazy, kritizuje přijatá opatření a razantně varuje před očkováním. Když Jan Tománek na svém blogu zveřejnil text o tom, že je pandemii věnována zbytečně velká pozornost, redakce serveru aktualne.cz odpověděla videem, v němž jeho tvrzení vyvracela. Zakladatel Zdravého Fóra zareagoval na blogu kromě jiného stížností, že byl videem prezentován jako „uživatel Jan Tománek“. Píše: „Bylo by blbé napsat třeba ‚režisér a spisovatel MgA. Jan Tománek – autor divácky nejúspěšnějších českých animovaných filmů Kozí příběh, za který získal řadu zahraničních cen. Jeho filmy na YouTube ve všech jazykových mutacích vidělo po celém světě přes 30 milionů lidí, autor několika knih a člen Mensy České republiky‘.“ Takto by si přál být představen v diskusi o covidu.
Velké úsilí věnoval popírání závažnosti onemocnění Roman Šmucler. Hlasová lektorka Jana Postlerová zhodnotila pro deník Blesk (uznávám, že existují renomovanější zdroje informací, nicméně pro tento účel se spokojme s bulvárem) jeho moderátorské schopnosti: „Šmucler na mě působí, že chce víc prosadit sebe. Viditelně převažuje úsilí ukázat, jak je skvělý.“ Z covidu si příliš nedělali Václav Klaus a Donald Trump a do té doby, než skončil na jednotce intenzivní péče, do tohoto seznamu patřil i Boris Johnson.
V červenci loňského roku byly publikovány výsledky výzkumu vedeném Magdalenou Żemojtel-Piotrowskou z Mezikulturního psychologické centra při varšavské univerzitě, který proběhl během jarní covidové vlny. Ukázalo se, že mezi těmi účastníky výzkumu, kterým více vadila opatření (jako mytí rukou či omezení vycházení), byl vyšší podíl jedinců se znaky tzv. „temné triády“, tedy narcismu, psychopatie a machiavellismu (viz také článek F. X. Doležala v lednovém čísle Psychologie Dnes).
Na varšavský výzkum navázala studie týmu vedeného psychologem Pavlem Blagovem z Whitman College ve Washingtonu, která byla publikována v časopisu Psychology Today. Dotazníkový průzkum ukázal, že opatření byla vstřícně přijata lidmi, kteří jsou spíše svědomití či úzkostní. Naopak jedinci se sklonem k bezohlednosti neměli problém s činy, které mohly zdraví jejich okolí ohrozit. Podle Blagova narcističtí jedinci těžko snášejí, když je něco omezuje.
Uvedená zjištění příliš nepřekvapí. S narcistními jedinci intuitivně spojujeme postoje jako: Mně nebude nikdo říkat, co mám dělat! Já vím sám nejlíp, jak se zachovat! Ovšem právě proto, že jsou to narcisové, chtějí mít sami o sobě dobré mínění (a ještě více chtějí, aby ho mělo jejich okolí). Proto svou sníženou empatii a ohleduplnost balí do zvučných vět jako: „Bojuji za svobodu nás všech!“ Tito lidé se snaží získat pozornost ostatních, derou se do vysokých funkcí, případně zakládají sami o sobě hesla na wikipedii, aby zdůraznili svou „důležitost“.
Je nutno dodat, že ne každý popírač závažnosti pandemie musí být narcis (mohou sem patřit i lidé, kterým drastická opatření silně zkomplikovala život). A také naopak – že někdo doceňuje zdravotní nebezpečí, ještě nutně neznamená, že není narcis (například může patřit do názorové bubliny, ve které je „cool“ brát covid vážně).
Díky tomu, že narcistní jedinci neradi korigují své názory a rádi sami sebe vnímají jako bojovníky za dobro, mají větší sklon k ideologickému myšlení. Proto nepřekvapí, že z českých politických stran vadí proti-covidová těm nejvíce radikálním: Okamurově SPD a Dělnické straně sociální spravedlnosti. Třešničkou na koronavirovém dortu je běloruský diktátor Lukašenko, který chtěl covidu předcházet prací, sportem a vodkou.
Co vzkázat těm, kteří tento text čtou a na závažnost covidu či účinnost očkování nevěří? Nebojte, nejste narcisové. Jste jedničky!
Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 2/2021, upraveno.
Mezi nejvíce diskutované otázky loňského roku patřila ta, jak zjistit nakažení koronavirem. Ale pozor – lze se ptát i obráceně: Co lze covidem testovat?
Režiséra, spisovatele a kolegu blogera Jana Tománka přiměla covidová krize k založení iniciativy Zdravé Fórum. Ta se specializuje na bagatelizaci nebezpečí nákazy, kritizuje přijatá opatření a razantně varuje před očkováním. Když Jan Tománek na svém blogu zveřejnil text o tom, že je pandemii věnována zbytečně velká pozornost, redakce serveru aktualne.cz odpověděla videem, v němž jeho tvrzení vyvracela. Zakladatel Zdravého Fóra zareagoval na blogu kromě jiného stížností, že byl videem prezentován jako „uživatel Jan Tománek“. Píše: „Bylo by blbé napsat třeba ‚režisér a spisovatel MgA. Jan Tománek – autor divácky nejúspěšnějších českých animovaných filmů Kozí příběh, za který získal řadu zahraničních cen. Jeho filmy na YouTube ve všech jazykových mutacích vidělo po celém světě přes 30 milionů lidí, autor několika knih a člen Mensy České republiky‘.“ Takto by si přál být představen v diskusi o covidu.
Velké úsilí věnoval popírání závažnosti onemocnění Roman Šmucler. Hlasová lektorka Jana Postlerová zhodnotila pro deník Blesk (uznávám, že existují renomovanější zdroje informací, nicméně pro tento účel se spokojme s bulvárem) jeho moderátorské schopnosti: „Šmucler na mě působí, že chce víc prosadit sebe. Viditelně převažuje úsilí ukázat, jak je skvělý.“ Z covidu si příliš nedělali Václav Klaus a Donald Trump a do té doby, než skončil na jednotce intenzivní péče, do tohoto seznamu patřil i Boris Johnson.
V červenci loňského roku byly publikovány výsledky výzkumu vedeném Magdalenou Żemojtel-Piotrowskou z Mezikulturního psychologické centra při varšavské univerzitě, který proběhl během jarní covidové vlny. Ukázalo se, že mezi těmi účastníky výzkumu, kterým více vadila opatření (jako mytí rukou či omezení vycházení), byl vyšší podíl jedinců se znaky tzv. „temné triády“, tedy narcismu, psychopatie a machiavellismu (viz také článek F. X. Doležala v lednovém čísle Psychologie Dnes).
Na varšavský výzkum navázala studie týmu vedeného psychologem Pavlem Blagovem z Whitman College ve Washingtonu, která byla publikována v časopisu Psychology Today. Dotazníkový průzkum ukázal, že opatření byla vstřícně přijata lidmi, kteří jsou spíše svědomití či úzkostní. Naopak jedinci se sklonem k bezohlednosti neměli problém s činy, které mohly zdraví jejich okolí ohrozit. Podle Blagova narcističtí jedinci těžko snášejí, když je něco omezuje.
Uvedená zjištění příliš nepřekvapí. S narcistními jedinci intuitivně spojujeme postoje jako: Mně nebude nikdo říkat, co mám dělat! Já vím sám nejlíp, jak se zachovat! Ovšem právě proto, že jsou to narcisové, chtějí mít sami o sobě dobré mínění (a ještě více chtějí, aby ho mělo jejich okolí). Proto svou sníženou empatii a ohleduplnost balí do zvučných vět jako: „Bojuji za svobodu nás všech!“ Tito lidé se snaží získat pozornost ostatních, derou se do vysokých funkcí, případně zakládají sami o sobě hesla na wikipedii, aby zdůraznili svou „důležitost“.
Je nutno dodat, že ne každý popírač závažnosti pandemie musí být narcis (mohou sem patřit i lidé, kterým drastická opatření silně zkomplikovala život). A také naopak – že někdo doceňuje zdravotní nebezpečí, ještě nutně neznamená, že není narcis (například může patřit do názorové bubliny, ve které je „cool“ brát covid vážně).
Díky tomu, že narcistní jedinci neradi korigují své názory a rádi sami sebe vnímají jako bojovníky za dobro, mají větší sklon k ideologickému myšlení. Proto nepřekvapí, že z českých politických stran vadí proti-covidová těm nejvíce radikálním: Okamurově SPD a Dělnické straně sociální spravedlnosti. Třešničkou na koronavirovém dortu je běloruský diktátor Lukašenko, který chtěl covidu předcházet prací, sportem a vodkou.
Co vzkázat těm, kteří tento text čtou a na závažnost covidu či účinnost očkování nevěří? Nebojte, nejste narcisové. Jste jedničky!
zdroj: Pixabay
Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 2/2021, upraveno.