Pandemie koronaviru postihla nás všechny, někoho přímo, někoho kvůli vyhlášeným opatřením. Děti patří většinou do druhé skupiny. Důsledkem nuceného omezení kontaktů je nárůst psychických problémů dětí a mladých lidí.

Je nutné věnovat tomuto problému pozornost a snažit jej minimalizovat. Je ale třeba vyhnout se zkratkovitému uvažování, podle kterého děti trpí kvůli tomu, aby neumírali staří lidé. Podle této představy by dětem pomohlo, kdybychom nelpěli na zachraňování životů a opatření maximálně uvolnili. Není tomu tak.

Méně přísná či zcela vynechaná opatření by většině dětí stěží prospěla. Naopak – kdybychom nechali pandemii volný průběh, doplatili bychom nato všichni včetně dětí. Důvodů je několik. Covid je nejvíce nebezpečný pro seniory, tedy pro babičky a dědečky. Studie provedená na Univerzitě Brighama Younga v roce 2011 ukázala, že láskyplný vztah s prarodiči dává dětem pozitivní vklad do dalšího života. Děti, kterým je osudem takovýto vztah dopřán, později vykazují výraznější prosociální chování. Jsou srdečnější a ochotnější ostatním pomoci, spolupracovat s nimi, či se s nimi rozdělit.

Není třeba dodávat, že ztráta milujícího prarodiče je pro dítě velmi traumatickou událostí, jejíž negativní vliv může být silnější než vše špatné, co přinášejí současná omezení. Problém může být ještě závažnější, pokud je smrt způsobena infekcí pocházející přímo od dítěte. Není příjemné žit s vědomím, že jsem přispěl, i když nepřímo, ke smrti babičky či dědečka.

V zájmu dětí není ani nemoc jejich vlastních rodičů. Loni v listopadu byla v The Lancet Psychiatry Journal publikována studie, podle které trpí pětina lidí, kteří prodělali covid, psychickými potížemi, jako je deprese či úzkost. Mít rodiče potýkající se s depresí a navíc s po-covidovou chronickou únavou rozhodně není v zájmu dítěte.

Covid zdraví dětí, alespoň podle současných poznatků, příliš neohrožuje. Neplatí to absolutně. Malá část dětí, které covid prodělaly, trpí multisytémovou zánětlivou odpovědí. U nás se jedná o desítky dětí, z nichž několik v důsledku této poruchy zemřelo. Horší je skutečnost, že nemocnice jsou v nejpostiženějších regionech kvůli pandemii přeplněné a v nejhorším případě nemohou přijímat další pacienty. Tedy ani děti, které to z nějakého důvodu potřebují.

Poslední důvod, proč v zájmu dětí dodržovat proticovidová opatření, je nejvíce abstraktní, ale zároveň nejfatálnější. Světem se v současnosti šíří indická mutace, která je pro mladé lidi více nebezpečná. Mutace vznikly v zemích, které šíření koronaviru nezvládaly – kromě Indie ve Velké Británii, Brazílii a Jihoafrické republice. Čím více volné pole působnosti bude virus mít, tím více úspěšných mutací může vytvořit. A s počtem mutací roste riziko, že některá z nich bude zásadně ohrožovat také zdraví a životy dětí.

To, jak se dokáží děti se současnými omezeními srovnat, do velké míry závisí na podpoře od rodičů. Výzkum vedený loni M. Żemojtel-Piotrowskou z Mezikulturního psychologické centra při varšavské univerzitě ukázal, že lidé, kteří se nejhůře smiřují s opatřeními, nechápou jejich smysl a porušují je, často trpí narcistní poruchou osobnosti, machiavellismem či psychopatií. Mít takovéto rodiče již samo o sobě není pro spokojené dětství ideální. Tím hůře, pokud jsou děti v době covidové krize vystavené negativním emocím takovýchto rodičů.

Pokud dokáží rodiče svým dětem vysvětlit, k čemu je dobré dodržovat současná tvrdá pravidla, lze očekávat, že děti se s nimi děti srovnají snáze než v případě, kdy jsou svědky podrážděnosti, hněvu či paniky pro „omezování svobody“. Zde samozřejmě platí, že stejně tak není na místě panika vyvolaná strachem z nakažení. Není na škodu zůstat v klidu a dětem vysvětlit zápory, ale i příležitosti a výzvy dané situace.

Za prvních 50 týdnů loňského roku zemřelo o 14 % více lidí, než kolik činí průměr za stejné období předchozích pěti let. Tento růst byl způsoben především vysokým počtem seniorů, kteří podlehli covidu. Ale pozor – dětí zemřelo o 17 % méně než v předchozích letech. Z části jde zřejmě o důsledek toho, že roušky prakticky vymazaly výskyt sezónních chřipek a angín. Děti se také méně často dostávaly mimo dohled rodičů, takže kleslo riziko smrtelných úrazů.

V průzkumu provedeného experty z Univerzity Palackého uvedlo 60 % dotázaných dětí, že během doby uzavření škol déle spalo, 41 % se více hýbalo a třetina jedla více zeleniny. Zřejmě zde zapůsobila snaha rodičů vykompenzovat covidová omezení. Ne všechno je tedy v covidové době úplně špatné a stálo by za zamyšlení, jak pozitiva nadále udržet. Vzít si roušku v případě silného nachlazení a neprskat kapénky do okolí by se mělo stát samozřejmostí.

Boj s pandemií je zkouškou pro každého z nás. Abychom mohli začít opět normálně žít, musíme dostat šíření viru pod kontrolu. Děti budou současnou situací trpět tím méně, čím dříve tato situace skončí. Dodržováním proticovidových opatření a očkováním tomu můžeme pomoci.

Publikováno na webu lidovky.cz, upraveno.