Krev, násilí a evoluce víry

04. 12. 2022 | 22:24
Přečteno 1991 krát
Do jaké míry jsou náboženské, rasové i etnické konflikty důsledkem způsobu života našich předchůdců? Mohou na nich mít podíl tehdejší meziskupinové půtky?

Bulharskému prvoligovému klubu Pirin Blagoevgrad se v roce 2010 nedařilo. Po sérii nevalných výsledků klesl na 10. místo tabulky. Tým se pokusil o svérázné řešení krize. Fotbalisté s trenérem uspořádali rituál, při kterém podřízli ve středu hřiště jehně a pomazali obě branky jeho krví. Šlo o méně výjimečnou událost, než se může zdát. K obětování kozlů a beranů sáhli také pakistánští makléři po měsíce trvajícím poklesu cen akcií a kyrgyzští poslanci, toužící zachovat klid v zemi. Co vede lidi v moderní společnosti k takovýmto excesům?

V roce 1994 připravili Scott Atran, Ara Norenzayan a Ian Hansen experiment, který se dotkl kořenů lidské víry. Studenti byli rozděleni do tří skupin, které byly seznámeny s různými variantami jednoho příběhu. V neutrální podobě příběhu, jde s matkou navštívit otce pracujícího v nemocnici. Chlapec se zde zabaví sledováním cvičení záchranářů.

Ve druhé variantě srazí chlapce cestou do nemocnice automobil. Chlapec je dovezen do nemocnice, ale zde krátce po operaci umírá. Třetí skupina studentů viděla příběh, kdy chlapec bloudí chodbami, až dorazí do nemocniční kaple. V ní sleduje modlícího se muže. Poté měli studenti na devítimístné stupnici označit svou víru v boha a nadpřirozené bytosti.

Vyhodnocení dotazníků ukázalo, že religiozita studentů, kterým byl promítnut příběh s náboženským motivem, vzrostla nepatrně. Naopak skupina vystavená příběhu, ve kterém se vyskytovala krev a smrt, vykázala výrazný nárůst religiozity. Na tento jev nemělo vliv náboženské založení studentů – fungoval jako u věřících, tak u ateistů.

Psychologické experimenty, které stály u základů teorie zacházení se strachem (terror management theory) ukázaly, že pokud jsme vystaveni tématu smrti, mění se naše chování. Máme větší sklon vzhlížet k symbolům a vůdcům, jsme méně tolerantní k těm, kteří jednotu skupiny svým vzhledem či chováním narušují a požadujeme krutější tresty za přestupky. Zmínka o krvi a smrti způsobí, že se přimkneme ke skupině – jsme více ochotni se pro ni obětovat a méně strpíme narušitele.

Oba zmíněné experimenty společně silně podporují názor, že náboženská víra je skupinovým fenoménem. V prvním případě motiv smrti zvýšil religiozitu, ve druhém různé aspekty skupinového myšlení. Uvážíme-li, jak hojně všechna náboženství využívají skupinové atributy, jako je požadování loajality vůči vůdci, uctívání symbolů a požadavek jednoty, souvislost mezi oběma experimenty není zřejmě náhodná.

Výrazné náboženské založení a zároveň vášeň pro krvavé oběti našly spojení u Aztéků. Ti nelitovali energie ani při stavbě chrámů (jen v centru Tenchtitlánu jich stálo sedmdesát osm), ani při získávání zajatců pro rituální obětování. Zajatci, kterým mělo být na chrámových schodech vyňato tlukoucí srdce z těla, stáli dlouhé fronty vedoucí až za obzor.

Krvavý aztécký rituál. Kredit: DaphneBreemn / Wikipedia Commons.
Krvavý aztécký rituál. Kredit: DaphneBreemn / Wikipedia Commons.

Aztékové tak dovedli vztah mezi sílou víry a tématem umírání a krve do nejvyhrocenější podoby. Přítomnost umírajících obětí a pohled na potoky krve tekoucí po schodištích chrámů zesilovaly jejich víru v aztécká božstva. Tato víra (jak už to tak chodí) byla spjata s přesvědčeném o vyvolenosti vlastní skupiny a méněcenností ostatních. Pocit nadřazenosti nutil aztécké bojovníka k dalším výpadům proti jiným indiánským kmenům. To vedlo k dalšímu získávání zajatců a k jejich obětování.

Za zcela samozřejmé považujeme, že nejrozšířenějším náboženským symbolem v lidské historii se stal popravčí nástroj – tedy kříž s podobou umučeného Krista.

Řada náboženství se ritualizovaným lidským obětem vyhýbá a používá obřadů, při kterých je prolévána krev zvířat. Obětování zvířat znaly judaismus, náboženství antických Řeků a Římanů, islám i hinduismus.

My moderní lidé jsme spojení víry a násilí neodstranili, ale převedli do podoby relativně neškodné formy. Podobné asociace jako pohled na krev v nás vyvolává červená barva, a právě proto je nezbytnou rekvizitou totalitních ideologií: rudá a červená barva zabíraly většinu plochy vlajky Sovětského svazu i nacistického Německa (černý hákový kříž v bílém kruhu, to vše v červeném poli). Podle webu www.crwflags.com je ale červená barva nejčastěji zastoupena i na vlajkách současných států (obsahuje ji 43 % národních vlajek) a také zabírá největší díl celkové plochy (29 %).
Norský státní znak: šelma držící zbraň, to vše na červeném poli. Kredit: Damian Szczepaniak / Wikipedia Commons
Norský státní znak: šelma držící zbraň, to vše na červeném poli. Kredit: Damian Szczepaniak / Wikipedia Commons


Dalším důležitým symbolem země státní hymna. I zde jsou časté odkazy na smrt (např. hymna italská, nizozemská, brazilská, paraguayská a řecká), umírání a hrob (např. hymna argentinská, irácká, srbská a chorvatská) a krev (např. hymna francouzská, uruguayská, řecká, turecká, belgická a čínská).

V souvislosti s našim světonázorem tíhneme k používání výrazů jako smrt, krev, umírat. Pokud rozebereme texty publikované politickými radikály, nacionalisty, anarchisty či náboženskými fundamentalisty, zjistíme, že zmíněné výrazy se v nich vyskytují výrazně častěji, než je tomu u umírněných uskupení. Stejný rozdíl zjistíme, i pokud hodnotíme dogmatismus a verbální agresivitu jednotlivých uskupení.

Jak náboženská, tak i politická víra vedou své stoupence k jednání, které jejich loajalitu posiluje. To je důvod existence obřadů, u kterých dokážeme sami sebe přesvědčit, že je pro nás účast na nich důležitá, přestože ze striktně racionálního hlediska nemají tyto obřady žádný význam. Naopak sami iniciativně v sobě potlačujeme informace, které jsou s naší vírou v rozporu.

Mohl být naznačený vztah mezi vírou a tématy krve a smrti v minulosti nějak užitečný? V osmi primitivních společnostech, které byly sledovány antropology, se úmrtnost na následky domorodých válek pohybovala kolem 15 %. Na stejném čísle se shodli i archeologové, kteří zkoumali pozůstatky pravěkých kultur – patnáct mužů a žen ze sta se stalo obětí tehdejších válek. Přestože bývá dvacáté století nazýváno stoletím válek, bombami a tanky bylo dosaženo třikrát menší míry úmrtnosti (v přepočtu na celkový počet obyvatel), než tomu bylo u zabíjení pazourky.

Po velkou část historie lidského rodu platí, že nejnebezpečnějším predátorem člověka je jiný člověk. Zvířata i rostliny si vyvíjejí proti svým predátorům obranu: krunýře, ochranné zbarvení či rychlé končetiny. Pokud bylo jednou z hlavních příčin úmrtí našich předchůdců meziskupinové násilí, je možné, že i zde evoluce vedla k vytvoření odpovědi. Tou bylo semknutí skupiny, sebezapření a odvaha při její obraně a nenávist ke konkurenčním skupinám. Společně nabývají uvedené vlastnosti podobu lidské víry.

Překážkou byly různě intenzivní, odlišné a neustále se měnící vztahy uvnitř pravěké skupiny. Její jednotliví členové vůči sobě jistě pociťovali náklonnost, ale také averzi, žárlivost či nenávist. Mohl mít jednotlivý člen skupiny v případě napadení motivaci ji za cenu nasazení vlastního života bránit? Nabízí se hříšná myšlenka, že usmrcení některých ze svých nejbližších mohl přivítat. Situaci popisuje níže uvedený obrázek. Jedince vázaly k ostatním členům vztahy různě silné, proměnlivé vztahy. Zaujmout vztah ke skupině coby celku bylo nemožné a výsledná loajalita vůči ní slabá.

Různorodost vztahů v rámci skupiny způsobuje, že loajalita ke skupině je slabá.
Různorodost vztahů v rámci skupiny způsobuje, že loajalita ke skupině je slabá.


Vnější tlak způsobený především hrozbou napadení konkurenční skupinou vedl k originálnímu řešení. Člen skupiny si ji promítl do jediného bodu a silný vztah si vybudoval k němu. Tento komplexní emocionální stav zahrnoval náklonnost, úctu a odhodlání k oběti a lze jej ztotožnit s vírou. Bodem, do něhož je skupiny promítána, je její symbol: totem, hodnota, vůdce, chrám.

Vnější ohrožení způsobuje promítnutí skupiny do jednoho bodu (symbolu) a vytvoření silného vztahu k němu.
Vnější ohrožení způsobuje promítnutí skupiny do jednoho bodu (symbolu) a vytvoření silného vztahu k němu.


Fakt, že jako symbol je vnímán vůdce skupiny, umocnil loajalitu vůči němu a následně zvýšil šanci na vítězství v boji (v průběhu boje se vyplatí poslouchat i diskutabilní příkazy než o nich uvažovat). Lidé ale začali nejpozději před sto tisíci lety žít rovnostářským způsobem. Lidská řeč a vývoj zbraní umožnil dohodnout se předem na ostrakizaci příliš ambiciózního vůdce i na jeho případném odstranění. Skupina tak zabránila tomu, aby se jeden z členů uzurpoval větší množství zdrojů než ostatní. Na druhou stranu přišla o iniciátora a organizátora výpadů proti konkurenčním skupinám. V případě války mohl být určen dočasný vůdce, ovšem ani ten nemohl rozhodovat o napadení jiné skupiny a kromě toho loajalita vůči dočasnému vůdci byla sotva tak silná, jak by tomu bylo u stabilního dominantního člena. Skupina se ocitla ve schizofrenní situaci: na jednu stranu dávala přednost rovnostářskému uspořádání, na druhou stranu potřebovala vůdce, který by měl dostatečnou autoritu, aby dokázal členy skupiny přimět k napadení konkurence. Vzniklé napětí mohlo vést k personifikaci symbolu skupiny. Ta se zároveň stala zosobněním morálního tlaku skupiny („many“). Personifikovaný symbol skupiny, tedy imaginární bytost nahradil neexistujícího vůdce. Byť imaginární, měl dostatečnou autoritu, aby vybízel členy skupiny k napadení konkurentů, dodával jim odvahu a utvrzoval je v jejich nesmiřitelnosti.

Fungování kladné zpětné vazby mezi vírou a meziskupinovou agresivitou. Vztah mezi zabíjením zajatců a zesílením víry byl dokázán experimentem Atrana, Norenzayana a Hanseyeho a experimenty vedoucími k vytvoření terror management theory.
Fungování kladné zpětné vazby mezi vírou a meziskupinovou agresivitou. Vztah mezi zabíjením zajatců a zesílením víry byl dokázán experimentem Atrana, Norenzayana a Hanseyeho a experimenty vedoucími k vytvoření terror management theory.


Úzký vztah mezi vírou a meziskupinovou agresivitou může osvětlit některé obecné vlastnosti víry. Jednou je důležitost symbolů pro víru – jeho vysvětlení vyplývá z předchozích odstavců. Častým jevem je averze lidí zanícených pro náboženskou či politickou víru vůči sexualitě (obzvláště vyostřená tato averze je v případě minoritních projevů sexuality). Pomocí uvedeného modelu lze tuto skutečnost vysvětlit. Zanícení pro víru je vždy spojeno s intuitivní představou ohrožení vlastní skupiny (a symbolů, které ji představují). Za tohoto vnímání světa se pak vše, co člověka odvádí od obrany vlastní skupiny, jeví jako nebezpečné. Sem patří sexualita stejně jako ženy, umění a prosazování minoritních názorů.

Mezi tématem smrti a vírou (či chcete-li přesvědčením, světonázorem) funguje kladná zpětná vazba, to znamená, že oba subjekty vztahu vzájemně posilují (viz zmínění Aztékové). My lidé máme nevědomou tendenci svou víru (a obecně své vlastní skupinové myšlení) zintenzivňovat. Proto se při prosazování či posilování vlastního světonázoru často intuitivně uchylujeme k používání tématu smrti. Čím častěji je pak toto téma používáno, tím silnější je skupinová oddanost víře a tato oddanost zpětně generuje další odkazy (symboly, příběhy, činy) na smrt a krev.

Je-li víra výsledkem snahy pravěkých skupin o přežití v tlaku konkurentů, pak není divu, že je v našich mozcích pevně „zadrátována“ bez ohledu na to, zda si to připouštíme či nikoli. Zároveň nevyhnutelně vede k silně etnocentrickému, iracionálnímu vidění světa. Napětí mezi důležitostí, kterou pro nás naše skupinové myšlení a víra mají, a jejich iracionalitou pociťujeme dodnes v podobě náboženské, etnické a politické nevraživosti. Pokud máme být schopni omezit negativní působení skupinové iracionality, musíme ji detailně poznat a zjistit, jaké jsou její kořeny.


Text článku je shrnutím základní myšlenky knihy Skrytá autorita: iracionalita a dav v člověku“, Praha: Dybbuk, 2011.


Prameny:

Atran, S., In gods we trust: the evolutionary landscape of religion, Cambridge: Cambridge University Press, 2002

Rosenblatt, A. – Greenberg, J. – Solomon, S. – Pyszczynski, T. – Lyon, D., „Evidence for terror management theory: I. The effects of mortality salience on reactions to those who violate or uphold cultural values“, otišteno v: Journal of Personality and Social Psychology 57 (4), 1989, s. 681–690

Keeley, L., War Before Civilization, New York: Oxford University Press, 1996

Publikováno na webu osel.cz

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy