Není nad to, když má dítě zájem o nějakou činnost a zároveň v ní vyniká. Takto začínalo mnoho úspěšných sportovců. Ale hodí se to, i pokud se jednou stane člověk odborníkem na výpočetní techniku, lékařem či konstruktérem. Existuje ovšem profese, kde toto pravidlo neplatí, kde je lepší být zprvu nenápadným a nijak zvlášť úspěšným. Jedná se o herectví

Seznam dětských hvězd, které v útlém věku zvládaly náročné role a okouzlily tisíce diváků, a přitom při přijímacích zkouškách na konzervatoř neuspěly, je zarážející. Patří sem Michaela Kudláčková. Tu znal celý národ hlavně díky roli v seriálu My všichni školou povinní. O studium na konzervatoři se pokusila dvakrát, ale bez úspěchu. Po druhé obdržela absurdní zdůvodnění, že jí chybí talent.

Údajný nedostatek talentu zabránil ve studiu dalším nadaným dětem. Vedle Kudláčkové se v 80. letech proslavila o něco mladší Žaneta Fuchsová (Lucie, postrach ulice a Chobotnice z II. patra). Neuspěla. Filmovým a seriálovým partnerem obou mladých hereček byl Milan Šimáček. U přijímaček dopadl stejně neslavně jako ony. Václavu Jakoubkovi nepomohla ani hlavní dětská role v Obecné škole – filmu nominovaném na Oskara. Obdobný osud potkal také Pavla Manga známého ze seriálu Cirkus Humberto. I on se dozvěděl, že na to, aby mohl herectví studovat, má málo talentu. Dnes se živí jako prodavač. Jaroslava Schallerová byla díky hlavní roli ve filmu Valerie a týden divů a účinkování v dalších snímcích známá i v zahraničí. Na školu se nedostala s tím, že je příliš ovlivněná filmem. Že děti zkažené filmem nemají na konzervatoři co pohledávat, si vyslechl také Jiří Procházka známý z komedie Ať žijí duchové.

Je to velmi smutný výčet. Svědčí o lidské závisti a nepřejícnosti. O snaze dokázat si svou moc. Leckdo neodolá, když může někomu úspěšnému a slavnému předvést, jak je ve skutečnosti slabý a zranitelný. Ti, kteří o osudu dětských hvězd takto rozhodli, se za to zodpovídat nemuseli. Jen jedno jméno bylo zveřejněno. V pořadu Třináctá komnata padla zmínka o tom, že úspěch Michaely Kudláčkové nedokázal přenést přes srdce a jejímu přijetí na školu zabránil profesor Jiří Vala. Nepochybuji, že sami sobě si členové přijímacích komisí dokázali zdůvodnit, že jejich absurdní rozhodnutí je hereckému řemeslu prospěšné.

Přesto některá z uvedených jmen nejspíše mohla prorazit. Možná by stačily větší zarputilost, houževnatost a tah na branku. Dětskou hvězdou byla i Andrea Čunderlíková a při pokusu dostat se na DAMU se také dozvěděla, že trpí nedostatkem talentu. Snad měla i štěstí, ale jí tato nesnáz v dalším hraní nezabránila a později se proslavila rolí v seriálu Nemocnice na konci města. Další dětská hvězda Kateřina Urbancová se ke studiu na DAMU dostala oklikou. Když ji nezvali na konzervatoř, šla studovat na gymnázium. Na její herecké úspěchy se mezitím zapomnělo a na vysokou školu byla přijata. V dětství začal hrát i Roman Skamene. Na konzervatoř se nedostal ani po několika pokusech. Jeho to naštěstí nezastavilo a hraje dodnes.

Zvůli lidí, kteří mají možnost rozhodovat o osudech druhých, je obtížné se bránit. Ale zcela beznadějné to není. Je třeba nenechat si ujít příležitost podat stížnost či případ publikovat. A když to nejde jinak, pokusit se danou osobu obejít, jak se to povedlo Kateřině Urbancové a Andree Čunderlíkové. Lidské závisti a jejím nepříznivým důsledkům se sotva kdy zbavíme. Snažme se je alespoň minimalizovat odvahou, nezdolností a vynalézavostí. A hlavně – pokud se sami do takové funkce dostaneme, nezblázněme se z toho a odolejme nutkání dokazovat ostatním svou moc.

Publikováno na webu Kultura21.cz