Překvapilo mne, jak málo komentářů, které se nedávno vyrojily v souvislosti se stížností dvaceti tří zpravodajských redaktorů České televize zaslané Radě ČT, se věnovalo analýze věcného obsahu této stížnosti. A také jak rychle byli nejen internetoví diskutéři, ale i četní novináři, s věcí hotovi: v České televizi vládne cenzura a basta. Často s dodatkem: Kartágo (Česká televize) musí být zničeno.

Dokument, který má jen dva podpisy – redaktorky Daniely Drtinové a odborového předáka Adama Komerse – v rozhovoru pro Mediář předseda Rady ČT Milan Uhde charakterizoval jako „soubor postřehů, velmi konkrétně doložených, které znamenají, že podle názoru oněch 23 signatářů je ve zpravodajství České televize soustavně nebo velmi často narušován princip nestrannosti, že se tam projevují tendence nadržovat určitým osobám, určitým politickým seskupením. A to je věc, se kterou jsou pracovníci zpravodajství nespokojení.“

Zveřejnění této petice či stížnosti vyprovokovalo další dva následné texty. Jednak „protipetici“ jednašedesáti redaktorů a editorů, v níž se praví: “Odmítáme, že bychom byli v období před parlamentními volbami i během nich vystaveni jakémukoli tlaku či ovlivňování reportáží. Naopak byl každý den kladen důraz na maximální objektivitu. Vyjadřujeme tímto důvěru ve vedení zpravodajství.“ A potom ještě další upřesňující prohlášení šestnácti redaktorů z těch jednašedesáti, kteří v něm vysvětlovali, jak to vlastně mysleli: „Po včerejším zveřejnění podnětu Radě ČT v médiích dostala redakce od svých nadřízených informaci, že právě kvůli tomuto podnětu má být v nejbližší době odvolán ředitel zpravodajství pan Zdeněk Šámal. A právě proto se redakce velmi spontánně rozhodla vyjádřit podporu řediteli zpravodajství. Nutno také dodat, že byla určena výhradně generálnímu řediteli České televize panu Petru Dvořákovi."

Poslední věta obsahuje skrytou výčitka vůči vedení ČT, jejíž tisková mluvčí naskenovaný arch s podpisy nejprve poslala novinářům, aby to posléze označila za omyl, neboť jména prý měla zůstat interní informací. Byl to jeden z více drobných faulů vedení ČT proti redaktorům zpravodajství v poslední době, mezi něž patří také označení původního dokumentu v tiskové zprávě jako anonymní stížnost, přestože jména petentů jsou vedení Rady ČT známá.

Nicméně ten sken je užitečný v tom, že naznačuje, kudy vedou bitevní linie. Za větu „vyjadřujeme tímto důvěru ve vedení zpravodajství“ totiž kdosi propiskou připsal jméno Zdeňka Šámala. Což vlastně upřesňuje i to třetí prohlášení, z něhož implicitně vyplývá: Nechceme, aby se odvolal ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal, ale nic bychom neměli proti tomu, kdyby se odvolal šéfredaktor zpravodajství Petr Mrzena.

Ale zpět k meritu věci. Pečlivě jsem si přečetl všechny kritické připomínky, které se sesypaly na Mrzenovu hlavu od třiadvaceti nespokojených redaktorů. Přiznám se, že ať jsem se snažil sebevíc, uvedené příklady mne nepřesvědčily, že by bylo "bráněno redaktorům v plnění úkolu veřejné služby stanovené zákonem,“ a že "cenzorské zásahy či pokusy o ně" mohou být "systematickým a cíleným využíváním veřejnoprávního zpravodajství ke službě jedné politicko-obchodní skupině."

Naopak, získal jsem dojem, že některé – zdůrazňuji některé – zásahy šéfredaktora se naopak snažily zachovat serióznost a důstojnost vysílání veřejné služby tím, že nepřistoupily na bulvarizující přístup k událostem, který dává přednost skandalizujícím detailům události před událostí samotnou.

Začněme po pořádku. Nejprve prezidentova „viróza“. Vysílala Česká televize v přímém přenosu 9.5.2013 odemykání a vystavování korunovačních klenotů včetně zachycení indispozice prezidenta? Vysílala. Byly v Událostech, komentářích 9.5.2013 uvedeny záběry z tohoto přenosu, na kterých byla Zemanova indispozice znatelná? Byly. Jest tento přenos zachován v archivu ČT v plném rozsahu tak, že si ho každý může přehrát, třeba i stáhnout, se všemi detaily Zemanovy indispozice. Ano, na této adrese www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-korunovacni-klenoty-2013/213411034000060 (kritické vrávorání ve 22:50).

Jestliže šéfredaktor o den později nechtěl pod citací oficiálního prohlášení Hradu obrazově zvýrazňovat prezidentovy potíže, speciálně záběry s vrávoráním, pak to chápu nikoli jako cenzuru, ale jako výraz informační politiky média veřejné služby, kterému nejde o laciné senzace, ale o věcnou informaci. Dohady o tom, že „viróza“ nebyla zřejmě jen virózou, byly rozumně přenechány zpravodajství jiných médií, u nichž má infotainment přednost před informací.

Na druhé straně u pořadu „168 hodin“ byly, podle mého názoru, ohledy šéfredaktora k úřadu a osobě prezidenta trochu přehnané. U tohoto pořadu se infotainment předpokládá. Záleží tedy jen a pouze na uvážení a na míře vkusu, jakým způsobem se kompromitující záběry uvedou. Svůj kritický názor na překračování těchto hranic jsem už kdysi dávno vyjádřil u příležitosti tzv. prezidentovy rozcvičky před novoročním projevem Václava Klause 2009. Pamatuji si, jak jedna z komerčních televizí přistihla nejmenovaného poslance, když si v zamyšlení přesouval holuba z nosu do úst. Tento záběr pak použila do silvestrovského pořadu s titulkem „Mňam aneb Prima vařečka.“ Nebylo to ani chutné, ani vkusné.

Ale pokračujme – dalším Mrzenovým hříchem bylo nevysílání přímého přenosu Schwarzenbergovy tiskovky na téma Benešových dekretů. Jenomže jak se tady dočítám: „Tisková konference byla odvysílána až později během dne pouze ze záznamu.“ Tedy v čem je problém?

Další kauza – lživý inzerát proti Karlu Schwarzenbergovi. Šéfredaktorovi se zde vyčítá, že se stavěl proti prohlášení o lživém inzerátu otištěném v Blesku, které Schwarzenberg učinil před novináři krátce poté, co opustil volební místnost v pátek odpoledne. Šéfredaktorovi kritici zapomínají na to, že existuje §35 zákona 205/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, s názvem „Volební kampaň,“ který stanovuje určité limity volební kampaně ve volebních místnostech a v blízkém okolí v době konání voleb. Šéfredaktorovo chování si tedy vysvětluji obavou z toho, aby ČT nemohla být obviněna, že odvysíláním Schwarzenbergova prohlášení v době, kdy se ještě volí, porušila zákon. Nakonec se vše vyřešilo zprávou, kterou přečetl ve vysílání Jakub Železný přes ilustrativní záběry. Tedy opět se ptám: v čem je problém, když se o věci diskutovalo a našlo se řešení? Zde je odvysílaný text:

„Karel Schwarzenberg podává trestní oznámení kvůli inzerátu v dnešním vydání bulvárního listu Blesk. Inzerát podle Karla Schwarzenberga porušuje volební zákon. A jak prezidentský kandidát uvedl, možná i porušuje zákon, který říká, že se nesmí šířit poplašná zpráva. Upozorňuje na pasáž, kde stojí, že Schwarzenberg připravuje půdu pro vrácení majetku potomkům válečných zločinců. Schwarzenberg to označil za lež. Inzerát podle ČTK podal pražský advokát Vladimír Zavadil s tím, že tak udělal sám. Zavadil byl dle záznamů Ústavu pro studium totalitních režimů příslušníkem Státní bezpečnosti. Od inzerátu se už distancoval tým kandidáta Miloše Zemana.“

Pokračujme dále: reportáž o oslavách čínského nového roku. Nechápu, jak tento případ může posloužit jako důkaz „cenzurování zpravodajství a favorizování některých politických proudů, které ve svém důsledku... jsou v rozporu s úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání.“ Vycházím z toho, že to asi skutečně byla reportáž na objednávku. Ale jestliže ji ředitel Šámal zkritizoval a označil za „klientelskou,“ tak to naopak svědčí o tom, že kritická zpětná vazba ve zpravodajství ČT existuje.

Také další příklady, včetně těch, které jsou uvedeny v příloze by vyžadovaly zasazení do souvislostí. Vystoupení Zdeňka Žáka, které se v textu objevuje dokonce dvakrát jako smrtelný hřích předvolební kampaně, bylo běžnou zpravodajskou reakcí na to, že v průběhu jednoho dne odvolal ministr v demisi Zdeněk Žák tři šéfy - Davida Čermáka z Ředitelství silnic a dálnic, Jana Skalického z Ředitelství vodních cest a Pavla Kodyma z Drážního úřadu. Měla ČT nechat tuto událost bez povšimnutí? Celý rozhovor se točí kolem ministerstva dopravy, nikoli kolem voleb.

Byl vztyčený prostředníček Davida Černého na Vltavě směrem k Hradu tak významnou politickou událostí, že musel na první program a nestačila „čtyřiadvacítka?“ Osamělý vytrvale pískající muž na Zemanově mítinku v Brně v září byl pochopitelně hlavním šlágrem pro TV Nova, zbytek Zemanova brněnského programu Novu nezajímal. Nevím, proč by stejný přístup měla kopírovat ČT. Jestliže dokument uvádí: „ČT tuto informaci v Událostech dne 25.9.2013 zcela pominula,“ pak zapomíná na to, že o hodinu dříve Události z regionů z Brna tuto událost zaznamenaly.

Že se u Čuby dne 22.10. 2013 neuvedlo členství v SPOZ, za to také může také Mrzena? Z dokumentu to nevyplývá. A navíc ten příklad je směšný. Celý dlouhý odstavec o údajném „porušení Pravidel předvolebního a volebního vysílání ČT, podepsaných a schválených generálním ředitelem dne 17.9.2013“ se týká této jediné věty Daniely Písařovicové:

„Mezi osobnostmi, které letos prezident Miloš Zeman vyznamená na státní svátek 28. října, zřejmě bude renomovaný chirurg Pavel Pafko. Ocenění podle ČTK převezmou i hlasatelka Kamila Moučková, herec Lubomír Lipský nebo někdejší předseda Zemědělského družstva Slušovice František Čuba.“

A v příkladech by se mohlo pokračovat. Stížnost 23 redaktorů je podle mého názoru souhrnem náhodně sebraných případů, navíc vytržených ze souvislostí a často účelově interpretovaných a zaměřených proti vedení zpravodajské redakce, speciálně jejímu šéfredaktorovi. Vysvětluji si to tak, že Petr Mrzena asi někomu leze na nervy buď proto, že autoritativně rozhoduje, což jest koneckonců vlastnost každého šéfa, který nese odpovědnost na svých bedrech. Nebo proto, že se někomu zdá být až příliš loajální k establishmentu a nedostatečně „revoluční“ při tepání politiků (ovšem jenom některých).

Rád bych se někdy dozvěděl podrobnosti o citovaném případu Jakuba Kalenského, který se mi nezdá být tak jednoznačný, jak dokument uvádí, tj. kritizoval a proto musel jít. Možná by stálo za to zveřejnit okolnosti, které vedly k jeho odchodu. Z médií jsem se dozvěděl jen to, že měl nějaké problémy s využitím záběrů skryté kamery, účelově dodaných do ČT. Nebo tam bylo ještě něco jiného?

Na celé záležitosti je nejsmutnější to, že vnitřní rozhádanost, do kterého se pak přimíchávají i osobní sympatie a antipatie (viz Drtinová a Moravec), dává zbraně do ruky lidem, kterým snahy o objektivitu a nestrannost zpravodajství ČT, jakkoli mohou být nedokonalé a nemusí vždy dojít do kýženého cíle, leží v žaludku. Patří mezi ně jak lidé ze světa byznysu, tak ze světa politiky. Ti první by nejraději veřejnoprávní média zrušili, aby mohli nastolovat agendu bez veřejnoprávní konkurence prostřednictvím svých mediálních konglomerátů. Ti druzí by nejraději veřejnoprávní média ovládli tak, aby nesloužila veřejnosti, ale jenom těm, kteří budou právě u vesla.

Přestože jsem za to heslo od četných maximalistů a dogmatiků už mnohokrát dostal po hlavě, pořád si myslím, že v případě médií veřejné služby by bylo dobré se jím řídit: „Nestřílejte na pianistu, hraje nejlépe jak umí.“ K čemuž dodávám: a buďme rádi, že ho máme.