Kdyby se vyhlásila soutěž o nejhloupější komentář k problematice vysílání veřejné služby posledních dnů, moje soukromé pořadí by vypadalo takto: Na prvním místě bych umístil iniciativu J.X.Doležala posvěcenou šéfredaktorem Reflexu Zrušme veřejnoprávní televizi, která má spíše charakter happeningu, než seriózní akce vypodložené argumenty (ty Doležal musí sbírat u obskurních blogerů).

Jak to po týdnu vypadá, ohlas této iniciativy není zatím naštěstí příliš velký, vzhledem k jejímu populistickému charakteru jsem očekával větší počet petentů.

Původně jsem chtěl přidělit druhé místo komentáři Karla Steigerwalda v MF Dnes Zlatý důl: Veřejnoprávní ČT, mládě praještěra v octovém láku. Na jedné straně zde Steigerwald klade relevantní otázky: Je či není ČT podnikatelskou firmou, jehož management by měl být honorován úměrně obratu a zisku? Měla by soukromá firma vybírat televizní poplatek? Na straně druhé, jak už to bývá u Steigerwalda obvyklé, jeho slovní exhibice vycházejí z dojmologie, většinou založené na nepřesných a zkreslených faktech (např. uváděná výše zákonem zajištěných příjmů), jakož i na subjektivních, objektivně těžko obhajitelných pocitech (viz například větu: “Soukromé stanice umějí takový program (tj. program ČT) produkovat bez povinných poplatků a v lepší kvalitě.“ (sic!)

Když jsem si však přečetl komentář Petra Schönfelda Něco jako povodeň v Hospodářských novinách, rozhodl jsem se odsunout Karla Steigerwalda až na třetí místo, neboť Schönfeld Steigerwaldův komentář svojí arogancí a neznalostí překonává.

Například když prohlašuje, že „neexistuje žádný relevantní důvod, proč by veřejnoprávní médium mělo existovat“, protože předobraz BBC je „slepá ulička…mimo Velkou Británii těžko realizovatelná“. Kdyby se autor lépe rozhlédl po světě, zjistil by, že se mimo Velkou Británii dají najít tucty příkladů existence vysílatelů pracujících ve stejném stylu jako BBC, tj. poskytujících veřejnou službu definovanou veřejným diskursem.

Když Schönfeld tvrdí, že pod pojmem veřejnoprávnost si „nikdo nedovede nic přesnějšího představit,“ pak je to tím, že si neuvědomuje, že veřejnoprávnost je deformovaným kalkem z německého jazyka, který se v českém jazykovém prostředí stal synonymem neziskové veřejné služby ve veřejném zájmu. Jestliže o veřejnoprávnosti se diskutuje obtížně, pak veřejná služba v oblasti rozhlasového a televizního vysílání se dá jistým způsobem vydefinovat, i když její konkrétní zadání může mít v různém historickém, kulturním a politickém a ekonomickém kontextu také různou podobu. Také proto neexistuje a nemůže existovat nějaká „veřejnoprávnost an sich“, po které někteří čeští publicisté neustále tolik touží.

I když jsou v Schönfeldově komentáři pasáže, se kterými by se dalo souhlasit (manažerský voluntarismus vedení, odborná nedostatečnost Rady ČT), mnohem častěji však Schönfeld střílí vedle. Například když píše o „utilitární zdivočelosti odborů“ (staré mediální klišé nedopovídající současné realitě), o „přihlouplém zdůvodnění koncesionářských poplatků“ (které už dávno nejsou „koncesionářské“), o podpoře ČT „kteréhokoliv z českých filmů“ (ČT nepodporuje konkrétní filmy, pokud o své vůli nevstoupí do koprodukce, pouze posílá „z výnosu z reklam částku 12 500 000 Kč měsíčně Státnímu fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie“ - Článek VI zákona č. 304/2007 Sb.).

Suverenita, se kterou Schönfeld zdůvodňuje návrh privatizovat Českou televizi, protože „nikomu nebude v dosavadní podobě chybět,“ je pozoruhodná. Já totiž znám ve svém okolí dost lidí, kterým by chyběla.

Smutné na celé záležitosti je to, že smysl existence a výsledky činnosti Českého rozhlasu a České televize by skutečně měly být předmětem průběžné veřejné debaty, která by šla nad rámec a do zákulisí povinně předkládaných výročních zpráv. Ovšem pokud se tato diskuse bude vést stylem výše uvedených výkřiků, pak nikam nepovede, protože jedna demagogie narazí na demagogii druhou, jedna generalizace vyvolá generalizaci opačnou, a meritum věci, tj. snaha o zlepšení kvality veřejnoprávních médií, zůstane stranou.

Kde začít s nějakou strukturovanou a kvalifikovanou debatou? Možná u veřejné zakázky na správu a výběr televizních poplatků, na kterou ČT nedávno vypsala výběrové řízení. Například odpovědí na otázku, zda předání výběru poplatků cizí firmě není v rozporu se smyslem zřízení veřejnoprávního média a zda by nebylo systémově čistější, aby Česká televize, nejlépe ve spolupráci s Českým rozhlasem, zřídila si svoji vlastní agenturu, pobočku či eseróčko, podobně jako to udělala veřejnoprávní média na Slovensku?

Poslechl jsem si zvukový záznam posledního jednání Rady ČT, kde se o této veřejné zakázce diskutovalo, lépe řečeno - nediskutovalo. Jako obvykle, bez oponentury vzato na vědomí.

---

referát Duální systém vysílání – Poděbrady, podzim 2000

Média veřejné služby a soukromá média Citace z materiálu psaného pro Parlamentní zpravodaj

Český rozhlas, Česká televize a "veřejnoprávnost" 2000

Klaus a veřejnoprávní ČT, prosinec 2000, Britské listy

polemika při TV krizi, leden 2001, Britské listy

referát o vysílání veřejné služby z Českého Krumlova (8.-9. listopadu 2002)

Proč budu platit koncesionářský poplatek

BBC a veřejná hodnota

Financování médií veřejné služby - PPT prezentace pro seminář PSP ČR – únor 2004

Diskuse o vysílání veřejné služby v evropském kontextu – referát na konferenci FSV UK, podzim 2004

Public Service Broadcasting – doporučení parlamentního shromáždění Rady Evropy 1641(2004)
záznam diskuse k témuž
pracovní dokument k témuž

Veřejnoprávní a soukromé televize v některých evropských zemích, Studie zpracovaná pro Parlament České republiky, Parlamentní institut březen 2004

příloha této studie

Veřejná služba pro všechny: BBC v digitálním věku 15.3.2006

Mediální rady - politický nebo systémový problém? 3.8.2009 Literární noviny

Je vysílání ČT1 a ČT4 veřejnou službou? 27.7.2010