Téměř tři neděle jsem byl vzdálen od české mediální scény. Mezitím se rodina nezávislých žurnalistických aktivit rozrostla o web svobodneforum.cz, který provozuje „sdružení pro svobodnou žurnalistiku“ (právní forma: zapsaný spolek) Free Czech Media, jehož zakladateli jsou Pavel Šafr, Tomáš Klvaňa, Jan Jandourek a Barbora Tachecí. Dopisem premiéru Sobotkovi z 10.2. se svobodneforum.cz zařadilo do antibabišovské mediální fronty.

Krátce nato bývalá šéfredaktorka MF Dnes Sabina Slonková oznámila úmysl „spustit nový internetový deník, kde chceme mapovat vazby a kontakty lidí, kteří v této zemi mají vliv. A to z nejrůznějších částí společnosti. Jako vrcholně aktuální například vidím mapu vlivu Ruska na tuzemský veřejný sektor, kterou jsme již začali zpracovávat.“

Mapování ruského vlivu je zřejmě oblíbeným tématem nových internetových projektů, neboť právě s touto tematikou odstartoval před dvěma měsíci Hlídací pes Ondřeje Neumanna (Žurnalistika ve veřejném zájmu). Ján Simkanič oznámení Sabiny Slonkové komentoval na twitteru slovy „Ještě pár měsíců a bude na trhu víc internetových deníků než novinářů.“

Také já si myslím, že těch zdrojů, distancujících se od médií vlastněných českými oligarchy, je už nějak moc, protože čtenářská obec, kterou to zajímá, není příliš velká, a z četnosti odkazů a z diskusí na sociálních sítích mezi zasvěcenými se nové servery neuživí. Stále čekám, kdy Hlídací pes přijde s nějakou velkou kauzou podloženou pracnou a dlouhodobou investigací ve stylu americké neziskovky ProPublica (Journalism in the Public Interest), která je pro Ondřeje Neumanna vzorem.

Z nových „antibabišovských“ nezávislých zdrojů asi nejlépe prosperuje Balšínkovo Echo24.cz, alespoň co se ohlasů na jeho články týče. Náhodou jsem narazil i na jeho ideového protivníka Ucho24.cz, který provozuje Fulínova firma Astro Capital (další weby Prvnizpravy.cz, Regionalninovinky.cz, Sportovnilisty.cz), spřízněná přes Easy Communications s.r.o se společností Our Media, tj. s Parlamentními listy etc. (Protiproud, EUportal.cz, EUserver.cz, Eportál.cz, EUrabia.cz a Freeglobe.cz).

U Čásenského Reportéra jsem se obával, že vystřílí nastřádanou novinářskou munici v prvních číslech, a pak sklouzne do českého magazínového průměru. Podle mého názoru však i v šestém únorovém čísle je co číst, navíc je to četba, jejíž delší texty si člověk může rozprostřít do více dnů, aniž by byl poháněn bičem internetových zpravodajských serverů. Reportér má tu výhodu, že vychází jednou za měsíc a na jeho textech je to vidět, zatímco tabletový týdeník Dotyk musí každý týden přijít s tématem, které zaujme natolik, aby stálo za pracné stahování a posunování směrem ke kýženému obsahu, což je při skromném personálním obsazení redakce dosti obtížné. Já osobně si stahuji a posunuji Dotyk jen občas.

x x x

Ještě k Parlamentním listům. Obvykle dobře informovaná Martina Vojtěchovská přišla na serveru mediaguru.cz s informací, že se objevil zájemce o koupi serveru Parlamentních listů. Majitel Michal Voráček nabídku potvrdil s tím, že společnost Our Media neprodá. Nezajímají ho finance, ale „zejména perspektiva rozvoje serveru do budoucna.“

Já si to vysvětluji tak, že kdosi projevil zájem dostat se k tomuto vlivovému serveru politického bulváru, který na sebe nabalil slušnou čtenářskou obec. A je zcela logické, že Voráček se tohoto nikoli ekonomicky (roční ztráta 372 000 Kč), ale politicky cenného serveru nechce vzdát. Neboť jak se nedávno ukázalo, Voráčkovu kancelář si občas někdo najme k tomu, aby se „dostávaly k novinářům ty správné informace.“ U Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových to bylo za sedmdesát devět tisíc korun měsíčně.

x x x

Otřesným, ale i poučným zážitkem bylo pro mne vyslechnutí záznamu čtyřhodinového jednání Rady ČT ze středy 18. února. Poté, co občanští aktivisté všeho druhu zjistili, že mohou pronášet připomínky k práci České televize na jednání Rady, dostavili se v hojném počtu – od levice po pravici, od Hnutí Ne základnám až po Hnutí za pravdu o 11. září a Altermédia, poměrně skromně zde vystoupili zástupci muslimů i Romů, zatímco zastánci spikleneckých teorií se projevovali dosti útočně. ČT byla obviňována ze lhaní, z toho, že je ministerstvem propagandy Bílého domu, že zorganizovala akci na Albertově proti prezidentovi, že je vojákem „nám nepřátelských sil“ atd. atd.

Dva pozoruhodné výroky na závěr: „Informování o Ukrajině je ukázkou manipulace a služby americko židovské kriminální finanční oligarchii s cílem ohlupovat a vyvolat nenávist našeho národa vůči slovanskému národu ruskému.“ Nebo: „Připravuje se New World Order a jediný politik v našem křesťansko židovském civilizačním prostoru, který řekl „ne“ novému světovému řádu, je Vladimír Putin.“

Netušil jsem, že je dnes opět společensky přijatelné veřejně trousit antisemitské narážky, a také jsem nevěděl, že Vladimír Putin je zachránce naší civilizace proti barbarům ze Západu. Budiž, poučil jsem se.

Co si však myslet o prezidentovi, jenž je kvůli okamžitému bonmotu ochoten zaútočit na koncept vysílání veřejné služby podporovaný z veřejných prostředků, koncept, který je neoddělitelnou součástí západoevropské politické kultury a demokracie. Mám na mysli jeho výrok ze setkání v Dobrušce tento týden:

„Ohledně České televize. Jedna politická strana vyhrála volby díky tomu, že slíbila zrušit zdravotnické poplatky. Fajn, ale když platíme koncesionářské poplatky, jak za rozhlas, tak televizi, a jsou daleko vyšší, tak s nadějí očekávám, kdy buď ta nebo jiná politická strana navrhne zrušení koncesionářských poplatků. Aby média měla rovnoprávné podmínky a dostala se na úroveň férové soutěže.“

Co k tomu dodat? Snad jen hluboký povzdech.