Server iDnes.cz ve včerejším článku uvedl tuto moji citaci: "Já jsem zastánce konceptu veřejné služby. Můžu jen říci, že tímto výrokem nás náš pan prezident vyřazuje z rodiny západoevropských demokracií, pro které je vysílání veřejné služby jednou ze součástí demokratického systému, neboť Evropská unie, všechny její členské státy, se shodly v tom, že vysílání veřejné služby plní společenské, demokratické a kulturní potřeby společnosti, a proto je ho třeba podporovat."


Dříve než tento výrok opravím, jak naznačuje titulek, rád bych objasnil okolnosti jeho vzniku. Stalo se, že jsem v sobotu 7. března odjížděl do Brna na soukromou návštěvu. V kufru auta jsem měl - jak je mým víkendovým zvykem - zakoupené výtisky MF Dnes a Lidových novin. Před polednem na dálnici mne oslovil mobil redaktorky iDnes, abych se vyjádřil k postoji prezidenta k vysílání veřejné služby. Dohodli jsme se, že mi zavolá až po příjezu do Brna. Stalo se, a já jsem do telefonu řekl, co jsem řekl, přičemž potvrzuji, že moje slova nebyla nijak zkreslena a za svůj výrok nesu odpovědnost já, nikoli redaktorka serveru iDnes. (Rád bych však věděl, kdo má odpovědnost za to, že si z vygooglených fotografií pro ilustraci mého citátu editor vybral tu, která je 16 let stará.)

Připomínám titulky, které jsem si mohl přečíst v Brně v sobotních novinách: "Zeman: Česká televize je špatná, jsem pro zrušení poplatků" (MFDnes), "Česká televize neplní veřejnoprávní funkci, míní Zeman" (LN). Na webu den před tím se objevily tyto zprávy: Zeman by vzal ČT poplatky...", nebo Prezident Zeman kritizuje ČT. Je pro zrušení koncesionářských poplatků. Nebo i ČT24: "Zeman by zrušil koncesionářské poplatky..."

Po návratu do Prahy jsem se začal pídit po autentickém výroku Miloše Zemana z tiskovky v Plzni a ke svému nemilému překvapení jsem zjistil, že jsem komentoval výrok, který existoval jen v titulcích českých médií. Podle mého názoru se na tom podepsala původní zpráva ČTK, která je sice dnes uvedena nadpisem Zeman kritizoval ČT, televize to značila za útok na nezávislost", ale její webová adresa prozrazuje originál: "http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zeman-podporil-zruseni-poplatku-pro-ct-a-kritizoval-ji/1189537." Totéž se stalo i Deníku, který také původní název článku uvedený v URL: http://www.denik.cz/z_domova/prezident-zeman-podporil-zruseni-koncesionarskych-poplatku-20150306.html nakonec publikoval ve znění: "Zeman kritizoval Českou televizi. Je to útok na nezávislost, brání se ČT".

I když doslovný přepis tiskové konference nemám k dispozici, nic nenasvědčuje tomu, že prezident Zeman by se vyslovil pro zrušení rozhlasového a televizního poplatku, kterému se nepřesně říká koncesionářský. Jak jsem vyrozuměl, on pouze podpořil návrh novely zákona 348/2005, který předložil předseda Strany práv občanů Jan Veleba v Senátu společně s dalšími čtrnácti senátory (z toho sedm z klubu ČSSD!!) jako senátní tisk č. 45.

Senátor Veleba v návrhu senátního zákona chce osvobodit od poplatku na dobu 5 let "osobu, o které Česká televize zveřejnila nepravdivou informaci" a ty osoby, které zašlou "částku ve výši 1,2 násobku ročního televizního poplatku jako dar ve prospěch příspěvkové organizace nebo veřejné prospěšných právnických osob, jejichž hlavní činností je provoz kulturního zařízení nebo televizního vysílání."

Nicméně i tak je to vážný a nebezpečný útok na financování vysílání veřejné služby, který ohrožuje jeho nezávislost. Populistická výzva politiků směrem občanům: "neplaťte televizní poplatek" vždy najde příznivý ohlas, jak to zažili v Maďarsku, kde mají dnes televizi dotovanou a státní. Polsko zase může sloužit jako příklad toho, když se do zákona o poplatku zabudují četné výjimky osvobozující jeho placení. Dnes tu poplatek platí jen cca 30% domácností.

Nedá mi, abych Velebovo senátorské legislativní kutilství neokořenil citací z Důvodové zprávy. "Televizní a rozhlasový poplatek je státem nadiktovaná veřejná dávka (daň) ve prospěch privilegovaných osob - České televize a Českého rozhlasu. Dokonce jsou nuceni (i/y?) tuto daň platit osoby, které Česká televize či rozhlas poškodily svým vysíláním. Takový důsledek, kdy poškozený je nucen platit škodlivou činnost škůdce vůči sobě samému, je jednáním nemajícím v právním řádu obdobu. Je to jednáním (!) proti dobrým mravům. Přičemž dobré mravy jsou jedním z imperativů práva moderního demokratického státu."

Ale abych kritikou návrhu senátora Veleby (o jehož politické kvalifikaci si myslím své) neodváděl pozornost od špatné práce českých médií a vlastních omylů. Ano, dopustil jsem se chyby a omylu, že jsem reagoval na realitu mediální, nikoli faktickou, že jsem si neprověřil to, o čem média ve svých interpretacích chybně informovala. Proto znění věty "tímto výrokem nás náš pan prezident vyřazuje z rodiny západoevropských demokracií... opravuji na "svými postoji k vysílání veřejné služby nás náš pan prezident vyřazuje z rodiny západoevropských demokracií... atd." Na zbytku citace nejsem ochoten změnit ani čárku a tuto větu jsem připraven doložit dalšími argumenty (například nedávným vystoupením v Dobrušce).

Čtenáři, kteří mají na to čas a náladu, odpověď na otázku, proč je dobré mít média veřejné služby, naleznou v mé studii pro Parlamentní institut. Vznikla na základě požadavku volebního výboru, který chtěl vědět, jak jsou složeny v zahraniční tzv. mediální rady, a jakým způsobem zde zákon vymezuje povinnosti vysílání veřejné služby. Studie je ke stažení z této webové stránky http://www.psp.cz/sqw/ppi.sqw?d=1&t=48. V jejím závěru zde píšu:

"Existence nezávislých médií veřejné služby evropského typu není samozřejmostí ani nezbytnou nutností. Příklady z jiných světadílů ukazují, že veřejná média sice nemusí zaniknout, ale mohou také zdegenerovat do pozice nevýznamné kulturní instituce dotované a ovládané státem. Skutečnost, že média veřejné služby jsou stále významným hráčem na mediálních scénách evropských států, je závislá na dvou základních faktorech – na vůli politické scény a na podpoře veřejnosti ochotné tuto službu podporovat. Tyto oba faktory zatím na evropské scéně stále existují. V některých státech dokonce posilují, což je vidět na stabilitě sledovanosti médií veřejné služby v podmínkách, kdy fragmentizace publika snižuje podíly na publiku všem rozhlasovým a televizních kanálům na mediálním trhu, nejméně však těm, které připravují média veřejné služby."

Je mi líto, že můj prezident, který by měl hájit zájem veřejnosti, tedy nás všech, se staví do čela některých politiků, kteří by naše média veřejné služby, jež přes všechny své nedostatky mají svoji kvalitou blíže k těm na Západě než těm na Východě, tak rádi dostali na sestupnou trajektorii cyklu: méně peněz - méně služeb - horší kvalita - pokles zájmu veřejnosti - menší ochota přispívat - finanční problémy - dotace ze státního rozpočtu - zkrocená a poslušná média veřejné služby.

Ano, s poplatkem by se něco mělo dělat (viz také dnešní komentář J.Šídla v HN). Jeho konstrukce je v éře nových digitálních médií dlouhodobě neudržitelná. Těm, kteří mají zájem o to, jak k problému financování médií veřejné služby přistupují v jiných státech (Německo, VB, Francie, Nizozemsko, Rakousko, Finsko), nabízím výtah z jiné studie loňského roku, kterou má k dispozici Česká televize (nevím, zda je online). Dokument ve formátu .docx je k dispozici zde.