K té informaci jsem se dostal díky pořadu Moje zprávy Jaromíra Soukupa na TV Barrandov. Pořad se začal vysílat v pondělí 29. října. O dva dny později ve středu jsem se z nich dozvěděl: „A na závěr pár rychlých zpráv. Málem bych totiž zapomněl, koňak, koňáček. Další důležitá zpráva z Bruselu. Vaječný koňak nesmí obsahovat mléko. Rozhodl tak Evropský soud. To znamená, že Juncker, člověk, co se nikde netají tím, že miluje razítka a koňáček, teď v Evropské unii řeší čas a koňáček. To je brilantní. Přitom čas mu stejně jako po pár ranních skleničkách koňáčku je úplně ... vy víte kde.“

Začal jsem pátrat, z jaké zprávy Jaromír Soukup vycházel. Přes Blesk, ale i jiné zpravodajské weby jsem se dopátral ke zprávě ČTK z 26. října "Soud EU: vaječný likér nesmí obsahovat mléko".

Pominu nesmyslnou interpretaci Jaromíra Soukupa svalující odpovědnost za rozhodnutí Evropského soudního dvora na potenciálního alkoholika Jean-Claude Junckera, stejně jako uštěpačnou poznámku Miroslava Macka „Zdá se, že nejdůležitějším současným problémem EU je přítomnost či nepřítomnost mléka ve vaječném koňaku,“ která se hbitě rozšířila na sociální sítě a weby typu Vlastenecké noviny.

Zajímalo mne spíše, jaký byl věcný základ této informace, jak uvedená zpráva vznikla a proč ji ČTK zveřejnila. Zjistil jsem, že ČTK přebrala zprávu ze servisu německé agentury DPA, a to včetně titulku „EuGH: Eierlikör darf keine Milch enthalten,“ tedy že „vaječný likér nesmí obsahovat mléko“. Tento titulek sice není věcně nesprávný, ale přece jen je svým způsobem zavádějící. Jak se vlastně věci mají?

Kdyby ČTK nevynechala druhou větu zprávy poté, co tu první věrně přeložila, bylo by více jasno. V té vynechané větě se totiž praví: „Jako vaječný likér může být v EU označena jen taková lihovina, pokud obsahuje pouze složky uvedené v příslušném právu EU, uvedli lucemburští soudci.“

Původní dojem navozený titulkem, podle něhož si EU vymyslela další předpis, kterým nám chce zakázat výrobu nějaké lahůdky či speciality, se ve zprávě DPA – nikoli však ve zprávě ČTK – uvádí do patřičných souvislostí. Nikdo nikomu nezakazuje vyrábět vaječný koňak s přísadou mléka, jenom ta láhev by neměla mít nálepku „vaječný koňak.“

Rozhodnutí Soudního dvora EU je vyústěním obchodního sporu mezi dvěma výrobci lihovin, z nichž jeden využil nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 a požádal soud v Hamburku, aby tomu druhému zakázal jeho výrobky prodávat jako „Eierlikör.“ Ano, byl to stejný deset let starý předpis, který z našeho tuzemského rumu udělal tuzemák, protože rum je rum a nikoli nějaká rumová tresť smíchaná s lihem.

Obchodní spor řešil soud v Hamburku, který se před konečným rozhodnutím obrátil na Soudní dvůr EU v Lucembursku s předběžnou otázkou. Soud EU rozhodl: předpis z roku 2008 by se měl dodržovat, protože „Možnost přidat do vaječného likéru jiné složky, než jsou taxativně uvedené v tomto výčtu, by totiž nepříznivě ovlivňovala transparentnost a mohla výrobce podněcovat k přidávání lacinějších přísad na úkor rovných podmínek hospodářské soutěže a ochrany spotřebitelů.“ Takže žádný kapric Bruselu, ale spíše ochrana hospodářské soutěže a spotřebitelů; pravda, možná trochu dogmatické dodržování předpisů.

O tom všem se však český čtenář nedozvěděl. Redaktor ČTK se rozhodl zprávu beletrizovat, takže ještě dále zkresloval původní originál a celou kauzu. Mám na mysli větu ČTK: „Jistá německá firma z Dolního Saska zkusila do nápoje přimíchávat mléko a dále jej nabízet jako vaječný likér.“ Za prvé, ta firma není z Dolního Saska, ale ze Saska-Anhaltska, což je trochu jiná spolková země. Když si o případu přečteme některé německé zdroje, zjistíme, že ta „jistá německá firma“ nic nezkoušela, protože drůbežárna v Altenweddingen blízko Magdeburgu svůj vaječný likér s příměsí mléka a smetany vyrábí už dlouhá léta podle místního receptu, které rodina Brandtových zdědila po své prababičce.

Nemá cenu tady naříkat nad úrovní a stylem zpravodajství Jaromíra Soukupa. Nechť se na své televizi pokouší vyhrát bitvu o diváka vyprávěnkami, kterým říká zprávy. Jak dlouho mu tohle porušování licenčních podmínek vydrží, bude záležet na toleranci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Já osobně se domnívám, že by si Jaromír Soukup měl raději požádat o změnu licence a formátu programu TV Barrandov, protože tohle se dlouho vydržet nedá.

Spíše mne zaujalo, jak se na šíření euroskeptických nálad podílejí vlastně i klasická tradiční média, včetně DPA a ČTK, která své zprávy opatřují chytlavými titulky podbízejícími se našim obavám z omezování svobody ze strany institucí. A když se podobná zpráva dostane do řetězce tiché pošty k nekvalitním editorům, kteří postupně zkreslují daný obsah – zpráva ČTK budiž toho příkladem – tak není divu, že této šance se ochotně zmocní ti, kteří nemají páru o tom, jak EU funguje a tím více kritizují a proti ní brojí.

Už jednou před dvěma lety jsem poukázal na metody některých publicistů, zde konkrétně Petra Žantovského, který ze sto padesáti legislativních dokumentů EU publikovaných v jednom měsíci vybral čtyři marginálního významu a z nich pak odvodil Mackovu tezi: „EU se zabývá hloupostmi.“

Rozhodnutí o vaječném koňaku bylo jedním ze čtyřiceti tří rozhodnutí, která Soudní dvůr EU v říjnu přijal. Média si všimla jen toho jednoho mediálně přitažlivého, přičemž by se zde našlo několik dalších, která by vydala na novinovou zprávu, ať už z oblasti obchodu či práva. Například jsou tam dvě zajímavá rozhodnutí o předběžné otázce, kterou do Lucemburska zaslal bulharský správní soud, jenž čelí stížnostem azylantů zaštiťujících se evropským právem. V rozporu s pověstmi o tom, jak nás nutí Evropa přijímat migranty, Soudní dvůr EU zde sděluje do Bulharska: jestliže dodržíte procesní předpisy, je to zcela ve vaší kompetenci, jak posoudíte uvedené žádosti.

Jenomže koho dnes zajímají nějaké složité případy. Takový vaječný koňak, to je jiná.

x x x

DODATEK 23:22 hod.: Aby bylo jasno. Vaječný koňak je lidové označení pro lihovinu, která se u nás prodává jako vaječný likér. Uvádím pro klid duše jednoho z diskutujících, který upozornil na to, že koňaky se mohou vyrábět jen ve Francii. Viz nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008.