Na počátku byla v pondělí 10. ledna videokonference ministrů zahraničí Turkické rady (Ázerbajdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Turecko, Uzbekistán), v níž má Maďarsko status pozorovatele. Jednalo se tady také o událostech v Kazachstánu. K jejímu průběhu se vyjádřil maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó, který zdůraznil, že stabilita v regionu je v maďarském zájmu, také kvůli hospodářským vztahům. Své vystoupení pak umístil na Facebook.

Místní zpravodajka agentury Reuters Krisztina Than a editor Gareth Jones vybrali z ministrova širšího diplomatického vyjádření citaci, která se jim zdála být důležitá, a proto z ní učinili hlavní téma krátké agenturní zprávy: Szijjártó uvedl, že "premiér (Orbán) dnes hovořil s prezidentem Tokajevem a vyjádřil svou solidaritu a soustrast nad mnoha, mnoha oběťmi a my jsme samozřejmě nabídli naši pomoc". Anglický titulek? "Maďarský premiér vyjádřil solidaritu s kazachstánským prezidentem - řekl ministr zahraničí."

Tuto informaci agentury Reuters - nevylučuji, že mohla existovat ještě jiná verze - převzala ČTK do čela širší situační zprávy o vývoji situace v Kazachstánu od počátku nepokojů z 2. ledna, v níž nechyběla zmínka o Kasymu-Žomartu Tokajevovi, "který nařídil střílet do demonstrantů bez varování."

Zprávu ČTK převzala četná mainstreamová média. Například server idnes.cz ji zveřejnil s titulkem "Orbán vyjádřil solidaritu prezidentovi Kazachstánu. Nabídl mu pomoc". Server Novinky.cz stejnou zprávu uvedl titulkem "Orbán podpořil prezidenta Kazachstánu, který nařídil střílet do demonstrantů." Orbán podporující prezidenta střílejícího do lidí byl na světě.

Novopečená předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která už dříve, 8. ledna, na Facebooku nepřímo vyzývala k vyhnání Orbána, projevila "určitou míru kreativity" (jak napsal Marek Švehla v Respektu), když na svůj twitterový profil napsala "Viktor Orbán dnes de facto podpořil střelbu do občanů Kazachstánu a příjezd ruské armády." Veřejné výroky Markéty Pekarové Adamové vyvolaly ostrou kritiku současných i minulých politiků, doprovázenou výzvami k opuštění místa předsedkyně sněmovny.

Na vzrušené až hysterické útoky komentářů a sociálních sítí proti Orbánovi se už nemohla dále dívat Lucie Sulovská, znalá maďarské problematiky i jazyka (dříve novinářka v Echo24, dnes v Bruselu) a do Konzervativních novin poslala příspěvek Jak Orbán gratuloval Tokajevovi ke střílení do lidí…. Sulovská se v něm zpětně podívala do maďarských médií, kde rozhovor Orbána s Tokajevem byl marginální zprávou. Pak podala výklad maďarské zahraniční politiky více azimutů se zvláštním vztahem k turkické komunitě, který má historické kořeny v 19. století, aby v závěru konstatovala, že "úplně totéž, co Orbán, prohlásil i předseda Evropské rady Charles Michel" (soustrast nad ztrátami na životech... význam partnerství EU s Kazachstánem) a že "Každopádně Orbán Tokajeva nepodpořil a už vůbec ne ve střelbě do lidí."

Text Lucie Sulovské z 12. ledna převzalo více webových stránek, mj. také info.cz, čehož si všiml Andrej Babiš, který na Twitteru ve středu 12. ledna napsal: "Jak to bylo doopravdy s Viktorem Orbánem a Kazachstánem? Zcela nepřekvapivě úplně jinak, než jak by to rádi viděli pražští novináři a zástupci pětikoalice."

Což si nenechal líbit Marek Švehla v Respektu, když napsal, že: "Pražští novináři, minimálně pokud jde o jejich práci na zpravodajských webech, tedy o “gratulacích k střílení do lidí” nepsali a Babiš lže." Švehla, který projevil toleranci k "určité míře kreativity" Markéty Pekarové Adamové, však s tím Babišovým lhaním míří trochu vedle.

I když se v médiích nevyskytly přímo "gratulace" - tenhle výraz vnesla do diskuse Lucie Sulovská - bylo evidentní, že česká média posunula význam citátu od "vyjádření solidarity" k "podpoře" pro osobu střílející do demonstrantů.

Není to poprvé ani naposled, kdy média cestou postupného předávání informací zjednodušují, zplošťují a zkreslují významy výroků, postojů, událostí. Opět se zde projevil fenomén "tiché pošty," při níž původní událost vstupující do informačního řetězce získá na konečném výstupu zcela jinou podobu.

Kdo za to v našem případě může? Na počátku zkreslení byli možná už redaktoři Reuters, kterým se do zprávy nedostal širší kontext, a tak se zaměřili na jeden izolovaný citát, který mohl a měl zaujmout. Své si přisadili redaktoři ČTK, kteří Tokajevovi už v čele zprávy přidali negativní charakteristiku; ta sice ve zprávě nesměla chybět, ale slušelo by jí to spíše v následném backgroundu. Největší "zásluhu" o deformaci sdělení pak nikoli poprvé (podobné případy jsem popsal zde a tady) si vydobyl server Novinky.cz svým titulkem o Orbánově podpoře střílejícího premiéra.

Bohužel není výjimkou, že naši politici reagují a rozhodují se nikoli na základě znalosti skutečností nebo informací z primárních zdrojů, ale na základě informací získaných zprostředkovaně z médií, které mohou být a často jsou zkreslené, ne-li přímo nepravdivé. Utilitárně se chovají dle vzoru - hodí se mi to krámu, tak co bych zkoumal, zda to náhodou nebylo nějak jinak, než jak se publikuje. Jeden ilustrativní příklad takového chování minulý týden přinesla Markéta Pekarová Adamová. U Tomio Okamury bychom takových příkladů našli na desítky, občas se podobnému pochybení nevyhnul ani prezident.

Právě Miloš Zeman v neděli 16. ledna udělal svým způsobem tečku za celou aférou, když v nedělním rozhovoru pro Press klub rozhlasové stanice Frekvence 1, zkritizoval veřejné aktivity předsedkyně sněmovny. Učinil to svým známým způsobem: Markétu Pekarovou Adamovou obvinil z "totální neznalosti" maďarských realit, aby bezprostředně na to zařadil Jobbik do rasistických, antisemitských nebo nacionalistických skupin a za "prokazatelného antisemitu" označil "neformálního vůdce této opozice" proti Orbánovi.

Teď už jen čekám na reakci Lucie Sulovské, zda prezidenta zkoriguje. Neboť podle zdrojů, které jsem si na internetu vygooglil, Jobbik se od své extrémistické minulosti v minulých letech odstřihl, oděl se do konzervativního roucha nacionalistické strany středu, a její předseda Pétér Jakab - ve funkci od roku 2020 - má židovský původ, k němuž se hlásí. Pokud moje rešerše nebyly úplné, rád se nechám od odborníků opravit.

Ani u dalších formálních i neformálních vůdců současné opozice jsem nějaké antisemitské výstřelky neodhalil. Zato si dobře pamatuji na debatu o vyvolávání antisemitských nálad ve spojení s vládní kampaní na billboardech proti George Sorosovi.