Škoda, že už není na internetu fejeton Tomáše Baldýnského otištěný v Lidových novinách s titulkem „Názoráři,“ který v srpnu 2005 popisoval „názorové šílenství kolem souboje reality shows“ dvou komerčních televizí. Dovolím si z něho citovat: „Práce názoráře je krutý byznys a přináší s sebou život v neustálém stresu.

Musíte být ve střehu, číhat na další společenský fenomén, znát hodnotu svého zboží, třídit ho s rozmyslem, to lepší si nechat v záloze pro případné reakce na reakce (aby se říkalo, jak jste protivníka uzemnili), avšak neotálet, abyste šanci nepromarnili.“

Bez názoru se dnes neobejde téměř žádná zpráva v médiích. Sebekriticky musím přiznat, že se na této hře občas v roli „názoráře“ podílím. Například poslední týden jsem byl tázán hned několikrát: co říkám prodeji vydavatelství Economia Zdeňku Bakalovi, jak se tvářím na propagování publikací sportovních redaktorů ČT ve sportovním zpravodajství, co si myslím o tom, jak Google za deset let změnil náš život, a naposledy, jaký dojem na mě dělá komunikační kampaň Tváře českého předsednictví.

Ačkoli jsem se o této kampani dozvěděl až z telefonátu redaktora ČTK, nechtěl jsem zklamat, ani pokazit si renomé poměrně spolehlivého názoráře, a zhlédl jsem úvodní videoklip na webu euroskop.cz . Poté, co klip skončil nápisem „Evropě to osladíme“ jsem upadl do rozpaků a zároveň pocítil i stud. Stud nad českou sebestředností, která si myslí, že svět či Evropa před námi padne na zadek, když veřejně sdělíme, že MY to VÁM, tedy Evropě, osladíme. Navíc to sdělení má více významů. Dá se vykládat tak, že slibujeme přinést Evropě cosi dobrého sladkého, nebo také tak, že to té Evropě zavaříme, a že na to naše „oslazení“ bude dlouho vzpomínat.

V onom poselství skládajícím se ze tří slov je cosi symptomatického, něco, co odráží názorové klima převládající v této společnosti. Mám na mysli ono ostré rozdělení na MY a ONI, zde jsme my, Česká republika, a tam je Evropa. Jako bychom nebyli už několik let plnoprávnými členy evropského unijního společenství. Jakoby Evropa byla pro nás cosi cizího, se kterým nemáme moc společného, až na to, že jsme byli vyzváni, abychom na šest měsíců zasedli do předsednického křesla Rady EU, a převzali tak na čas některé její administrativní povinnosti.

V doprovodném textu k Tváři českého předsednictví Úřad vlády praví: „Cílem první fáze kampaně je originální a zábavnou formou upoutat pozornost a vzbudit zájem Čechů, z nichž drtivá většina tvrdí, že pociťuje nedostatek informací o předsednictví, ale zároveň je aktivně nevyhledává a nevyužívá existující zdroje informací.“

Nepochybuji o tom, že uvedený klip pozornost upoutá, zvláště bude-li otáčet ve vysílání českých televizí podobným způsobem jako Ufon, který se proboural do špatné doby. Jenom mi není jasné, jakým způsobem by mělo oslazování Evropy vzbudit zájem Čechů o české předsednictví Rady EU. Vůbec si nejsem jist, zda jednorázová kampaň je schopna nahradit dlouhodobé a chronické selhávání českých médií při informování o Evropské unii, kterému úspěšně sekundují populistické a účelové výklady našich politiků (mám na mysli oba tábory, jak ten euroskeptický, tak eurohujerský).

Stačí se podívat na média tohoto týdne. Pravda, mimořádný evropský summit k situaci v Gruzii se do našich médií dostal v poměrně slušném rozsahu. Nicméně od pondělka do dneška zasedal v Bruselu také Evropský parlament. Stačí si prohlédnout monitoring médií, a zjistíme, že z této schůze pronikl na stránky všech médií většinově opět jen jeden jediný bod – rezoluce vyjadřující se k rusko-gruzínskému konfliktu. Ostatní témata – a nebyla jich málo – se do českých médií dostávala jen ojediněle, přestože redakce ČTK o některých z nich ve svém zpravodajství informovala (daňové úniky, snížení limitů CO2, klonování zvířat).

Přitom netřeba jezdit do Bruselu, internetové stránky evropského parlamentu nabízejí pohotové informace o tom, co se v EP děje, jaké dokumenty se zde projednávají (navíc v českém překladu), včetně údaje o tom, kdo kdy jak a o čem hlasoval.

Nevěřím, že by se zde nedala najít témata, která by mohla zaujmout českého čtenáře. Třeba takové, které by zanalyzovalo, jak čeští europoslanci to už dnes, nezávisle na předsednictví Rady EU, „oslazují“ Evropě tím, že jdou z větší části proti proudu, nebo se připojují ke kverulantským menšinám. Příklad za mnohé: rezoluce EP odsuzující „nepřijatelnou a disproporční vojenskou akci Ruska proti Gruzii“ (549 pro, 68 proti, 61 se zdrželo). Ze 24 českých europoslanců pro ni hlasovalo jen pět lidí: Jan Březina, Zuzana Roithová, Libor Rouček, Tomáš Zatloukal a Josef Zieleniec. Ti ostatní buď hlasovali proti (komunisté), nebo se zdrželi (ODS).