Tu historku z noci z 20. na 21. srpna 1968 pamětníci dobře znají. Těsně před druhou hodinou hlasatel Československého rozhlasu Vladimír Fišer začal číst Prohlášení předsednictva ÚV KSČ k obsazení Československa vojsky pěti států Varšavské smlouvy. Hned po přečtení prvních vět nechává tehdejší ředitel Ústřední správy spojů Karel Hoffmann vypnout rozhlasové vysílače. Detaily celé události včetně odsouzení Hoffmanna v roce 2004 (nikoli za vlastizradu, ale za „zneužití pravomoci veřejného činitele“) jsou k přečtení zde.

Všeobecně je také známo, že vysílače v éteru sice utichly, ale vysílání pokračovalo v síti rozhlasu po drátě budované pro případy mimořádných událostí a pro potřebu civilní obrany, takže část obyvatel se nakonec obsah prohlášení předsednictva ÚV KSČ odsuzující „tento akt odporující nejenom všem zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale také popírající základní normy mezinárodního práva“ dozvěděla.

Málokdo si však dnes vzpomene na novináře, který zprávu o brutálním přepadení Československa včetně jeho odsouzení předsednictvem ÚV KSČ vyslal do světa jako první. Byl jím zpravodaj americké tiskové agentury Associated Press s českými kořeny Peter Rehak, jehož sólokapr (AP byla první a o hodinu rychlejší než další zdroje) mu vynesl výroční cenu Overseas Press Club of America za nejlepší zahraniční agenturní zprávu roku 1968.

Webová stránka o historii pražského hotelu Alcron srpnovou noc roku 1968 připomněla vzpomínkou:

“V Alcronu dlela převážně anglosaská média v zastoupení prestižních titulů New York Times, Boston Globe, Chicago Tribune a Associated Press (…) Tehdy jako každý den v tuto dobu posedávali zahraniční dopisovatelé v hotelovém baru, popíjeli drink a debatovali o současném dění. S blížící se půlnocí zaslechl jeden z nich zvuk mnoha letadel ve vzduchu. „To jsou charterové lety do Dubrovníku“, prohlásili jedni. Dopisovateli Petru Řehákovi z Associated Press to však nedalo a po chvíli odešel do svého pokoje, kde jako jeden z mála česky mluvících žurnalistů vyslechl napětí plné vysílání československého rozhlasu. Sjel na recepci, přešel k dálnopisu a odeslal své redakci zprávu o tom, že Československo je okupováno vojsky Varšavské smlouvy. Poté se vrátil ke svým kolegům, aby jejich posedávání v křeslech rázně ukončil. Z hotelu Alcron tak odešla do světa zpráva o smutném konci jednoho pokusu o reformu socialistického zřízení.“

Tak jednoduché to ale nebylo. Faktem je, že k textu předsednictva se Rehak údajně dostal z vysílání rozhlasu po drátě v hotelových garážích, kam se Rehak odebral poté, co Karel Hoffmann vysílače vypnul. Tak to uvedlo i laudatio k udělení ceny OPC.

Jenomže já si myslím, že všechno bylo trochu jinak. Nedokážu si představit, jak zpravodaj AP stihne rychle nalézt v hotelu přijímač rozhlasu po drátě a pak z jeho vysílání odchytává slovo od slova text, který pohotově překládá a posílá dálnopisem do světa. Podle mého názoru je to legenda, která měla přikrýt zdroj, jenž Peteru Rehakovi text předsednictva ÚV KSČ tajně přihrál. Kdo to byl, to se dnes už nedozvíme.

Dušan Havlíček, tehdejší šéf tiskového na ÚV KSČ ve své knize Jaro na krku uvádí, že text prohlášení odešel z ÚV KSČ do ČTK a do Československého rozhlasu ve tři čtvrtě na dvě. Vladimír Fišer ho začal číst kolem druhé hodiny. Deník The New York Times z 21.8.1968 uvedl, že zpráva se dostala do světa ve 2:45 našeho času. V té době byl už na návštěvě v Bílém domě sovětský velvyslanec Anatolij Dobrynin, který po osmé večer, od 2:15 do 2:42 našeho času informoval amerického prezidenta Lyndona Johnsona, že „vláda Československé socialistické republiky se obrátila na své spojence, mezi nimi též na Sovětský svaz, se žádostí o přímou pomoc, včetně pomoci vojenské."
(„the government of Czechoslovakia Socialist Republic approached the allied states, the Soviet Union among them, with a request of rendering direct assistance, including the assistance of military forces“.

Prezident Johnson uvedenou zprávu spolu s poradcem Waltem Rostowem přijal v klidu s tím, že bude reagovat, až věc projedná se svými ministry druhý den ráno.

O pár minut později dostal ministr zahraničí Dean Rusk, který právě referoval o zahraniční politice před výborem demokratické strany, kopii zprávy AP, která uvedla věci na pravou míru. Také díky dnes již zapomenutému novináři Peteru Rehakovi a neznámým zdrojům, které text předsednictva odsuzující okupaci Rehakovi zřejmě přihrály. Sovětská báchorka o bratrské pomoci na žádost československé vlády se rozplynula jako dým.