Část veřejnosti pochybuje o smyslu dvoukomorového parlamentu už od vzniku Senátu v roce 1996. Přitom dlouhodobá statistika ukazuje, že 60% zákonů, které Senát vrací Poslanecké sněmovně s opravami, schválí pak dolní komora v tomto novém znění. A celá polovina předloh, které Senát odmítne úplně, pak při opakovaném projednávání neprojde ani Poslaneckou sněmovnou. Tvrzení o tom, že se dá Senát snadno přehlasovat, je tedy mýtus.

Velmi bolestně se o tom nyní přesvědčuje vládní koalice prostřednictvím návrhu zvýšení DPH. Ačkoliv původně návrh prosazovaný ODS a TOP09 prošel, po senátním vetu se v řadách ODS najednou objevila skupinka „ryzích charakterů“, které by se pro splnění volebního programu nechaly ukřižovat.

Jistě, o morálním profilu takových lidí, jako je Marek Šnajdr, si ve skutečnosti nedělám žádné iluze. Na veřejnost už ostatně unikly poměrně věrohodné informace, o co těmto Nečasovým vedením odstrčeným poslancům ve skutečnosti jde. Opět je to nesvatá trojice peněz, funkcí a vlivu. V politice už je to ale tak zařízeno, že někdy se může dobrá věc podařit i díky ne úplně čisté motivaci. Senátní veto probudilo v části ODS vypočítavost odvahu a najednou je tu šance, že ekonomicky škodlivé Nečasovo a Kalouskovo zvyšování DPH nakonec neprojde. A kdo ví, jestli na konci příběhu nebude i pád této vlády rozpočtové nezodpovědnosti. Kdybychom Senát neměli, nic z toho by se nemohlo stát.

Vzpomínáte si, že před nějakou dobou se o zrušení Senátu uvnitř ODS diskutovalo? Musím přiznat, že toto vizionářství pravicových kolegů svým způsobem obdivuji.