Návrh změnit postup ve výběru a jmenování členů Bankovní rady České národní banky pokládám za správný. Vůbec přitom nejde o to, že by současně s tím mělo dojít k rozšíření pravomocí Senátu. Horní komora by totiž měla podle nové úpravy možnost prezidentovy návrhy schválit nebo odmítnout - stejně, jako je tomu již dnes u ústavních soudců. Připomínám, že když se před časem objevovaly návrhy na převedení pravomoci prezidenta jmenovat profesory na předsedu Senátu, byl jsem jednoznačně proti. O hromadění moci mi tedy opravdu nejde.


Z podstaty věci je vždy bezpečnější, když klíčová personální rozhodnutí zásadně ovlivňující chod státu nepodléhají názoru jediného člověka, ale jsou naopak vystavena posouzení a případně korekci ze strany další ústavní instituce. Pokud jde navíc o rozhodnutí kolektivní (jako je tomu v případě Senátu), nikoliv pouhou kontrasignaci, tím lépe. Současný prezident je stejně jako já velmi ostrým kritikem ČNB v oblasti měnové intervence. Jistě si proto zároveň uvědomuje, že kdyby jeho předchůdce Václav Klaus nedisponoval naprosto neomezenou pravomocí vybírat si do bankovní rady úplně kohokoliv, nemuselo k takovým zásahům ČNB do chodu české ekonomiky vůbec dojít.

Plně souhlasím s názorem někdejšího pravicového senátora Edvarda Outraty, že Senát je ze všech vrcholných ústavních institucí nejvzdálenější krátkodobým cílům každodenní politiky s veškerou její tendenčností a přemírou zbytečných konfliktů. Proto i já pokládám za nejvhodnější místo pro posuzování návrhů na personální složení Bankovní rady ČNB právě horní parlamentní komoru.