Pokud se nestane něco nepředvídaného, bude se v České republice dříve či později platit eurem. Umím si představit referendum o tom, kdy přesně to bude, ale v žádném případě ne o otázce, zda euro přijmout, či nepřijmout. Občané se k jednotné měně přece už jednou v plebiscitu o našem vstupu do EU de facto vyjádřili.

Daleko více mě znepokojuje skutečnost, že se ani v nejvyšších politických patrech příliš nediskutuje o věci, která s přijetím eura úzce souvisí – o mzdách a dalších příjmech občanů.

Zisky firem na našem území byly loni rekordní, navýšení mezd ale jen mírné. Přitom například export by jejich výraznějším zvýšením rozhodně neutrpěl, stačí připomenout reálný pokles mezd v důsledku měnové intervence České národní banky.

Minimální mzda vyjádřená v eurech je v ČR prakticky stejná jako v roce 2007. Navzdory stále omílaným mýtům nemá její postupné, na růst ekonomiky navázané zvyšování jakýkoli podstatný vliv na nezaměstnanost. To potvrzuje celá řada odborných studií.

Pro dlouhodobý vývoj naší ekonomiky není žádoucí, aby zaměstnavatelé mohli napořád počítat jen s výhodou levné pracovní síly.

V minulosti nás pravice často strašila, že pokud se zvýší minimální mzda, dojde k přesunu výrobních kapacit a k odlivu kapitálu. Jenže dnes už i Čína vykazuje rychlý růst reálných mezd.

A Česko, nejrychleji rostoucí stát EU, má zatím nejnižší minimální mzdu v EU po Bulharsku, Rumunsku a Litvě.

Česká ekonomika je pro zahraniční investory i podle oficiálních odhadů nejvýhodnější vyspělou zemí na světě. Dokonce v letech krize byl jejich průměrný výnos na investice v ČR 13 procent ročně. Naše země je pohodlnou investiční destinací, které by neuškodilo odměnit spravedlivě i práci domácích obyvatel.

Tím by se dosáhlo větší vyváženosti mezi odměnou práce a kapitálu, která je u nás – stejně jako v rozvojových zemích – výrazně nevyvážená. Není náhodou, jestliže české polotovary – jako např. dřevo z českých lesů – se u nás s malou přidanou hodnotou odvezou za hranice, aby se vrátily dražší a zpracované s přiměřeným ziskem a za důstojně placenou práci. Jestliže nám mzdy stačí akorát na vytěžení, není ani důvod hledat jinou činnost. Nedochází nám, že bez tlaku na to, aby se vyšší přidaná hodnota hledala jinak, se možná vůbec hledat nebude.

Díky nízkým mzdám si zvláště nadnárodní investice vystačí s malou přidanou hodnotou, která jim již tak přináší vysoké zisky a nenutí je tedy riskovat a hledat ještě vyšší.

Jestliže tedy máme seriózně uvažovat o přijetí eura, je třeba se stejně vážně zabývat zajištěním rychlejšího růstu reálných mezd a platů.

Text vyšel v deníku Právo.