Ještě k migrační krizi
Výňatky z vystoupení v senátní debatě k migrační krizi 16. března 2016.
Kamkoliv v poslední době přijdu, bez ohledu na to, jaká to je sestava lidí – manuálně pracující, lékaři, lidé z kultury – všichni mluví pouze a jen o migrační krizi. A mají pocit, že se pro řešení této krize nedělá dost. Že se neřeší příčiny, ale jen důsledky. A my si musíme uvědomit, že jsme zástupci občanů, že tu nejsme jako sóloví hráči, kteří si můžou kdykoli dělat cokoliv. Osobně jsem přesvědčen, že není žádná jiná cesta, než důsledně bránit schengenský prostor. A každý politik, který toto zpochybňuje, nebo tomu dokonce brání, tak neprospívá nalezení evropské shody a účinného řešení.
V poslední době mě zarazilo vystoupení předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze, který hovoří o tom, že kdyby se od počátku férově a průběžně přerozdělovali migranti, tak žádná migrační krize není. Myslím, že takové výroky jsou úplně mimo realitu. A co je nejhorší – kolega Schulz stále řeší ten problém od konce, od přerozdělování.
Podobný příklad je paní kancléřka Merkelová. Když se podařilo zásluhou zemí V4 a tuším na návrh České republiky pomoci na hranicích Řecka s Makedonií vybudovat zátaras, tak paní kancléřka prohlašovala a prohlašuje dokonce pořád, že balkánská cesta se neměla zavírat. Jenže problém je v tom, že ty lidi, které paní kancléřka do Německa pozvala, už dneska Německo nechce. Chce je přerozdělovat mezi ostatní.
Další věc: hovoří se o sto až dvou stech tisících lidí z muslimských zemí, kteří přišli do Německa nebo Švédska a dneska se vůbec neví, kde jsou. A ani se pořádně neví, kdo to je. Takže je správné říci, že Angela Merkelová bohužel způsobila svou trochu naivní politikou řadu problémů. A bohužel v tom stále pokračuje.
Ať se podíváte do jakékoli reportáže, všude vidíte běžence, jak hovoří o tom, že je pozvala Angela Merkelová. „Merkelová nám pomůže!“ Proto by se paní kancléřka měla konečně jasně vyjádřit, že politika otevřených dveří skončila. Aby to dolehlo i k uším těch, co se teprve chystají na cestu. A zejména, aby se tím překazily kšefty převaděčů, těch obchodníků s lidským neštěstím.
V některých ohledech se naštěstí situace mění k lepšímu a pomalu vítězí smysl pro politickou realitu. Když tady loni byl generální tajemník NATO, tak naprosto odmítal jednat s Asadem. Řešení syrského problému je prý možné jedině bez Asada. A nebyl to jen jeho názor, mluvila tak celá řada západoevropských představitelů, kancléřka Merkelová to snad říká ještě i dnes. No a uplynulo půl, tři čtvrtě roku a s Asadem se přece jen jedná. Co to znamená? Že se ztratil čas. Ten půlrok už nám nikdo nevrátí a hlavně ho nikdo nevrátí Syřanům.
Jsem hluboce přesvědčen, že pro reálné řešení migrační krize zatím nejvíc udělaly země V4. Jsou to čtyři vlády velmi různé politické orientace, ale dokáží se spojit, shodnout a společně působit. A postupně získáváme další země na naši stranu: balkánské státy, Rakousko a další. Ještě před několika týdny byly státy V4 na Západě chápány jako takový spolek potížistů, kteří nejsou solidární. Ale dnes už se to mění a na Západě se v tamních vnitropolitických debatách argumentuje postoji zemí V4 a přebírají se ty argumenty, které my opakujeme už dlouho.
Když tu byl na návštěvě polský prezident Duda, tak uvedl, že Polsko se skutečně pokusilo dodržet to, co v rámci přerozdělení dohodla bývalá premiérka Kopacz, byť se to prezidentovi samotnému nelíbilo. Takže se polští zástupci vydali do Řecka hledat mezi uprchlíky ty, kteří by chtěli jít do Polska a zároveň splňují určité podmínky. Víte, kolik jich našli? Sedmnáct. Ostatní do Polska nechtějí, protože pořád věří, že se dostanou do Německa.
Proto si myslím, že je správné, aby paní kancléřka konečně veřejně řekla, že to není schopna zajistit. Je potřeba vyslat těm migrantům signál, že se na tu cestu nemají vydávat. Protože jinak je to z evropské strany do určité míry podvod na ně, na ty chudáky. Oni si to nezaslouží. My přece nejsme schopni jim v masovém měřítku zajistit důstojné přijetí a pobyt tady. Já osobně jako politik nejsem schopen přesvědčit svoje spoluobčany, aby je tady ve větší míře přijali. A jestli jste vy, kolegyně senátorky a kolegové senátoři, schopni to zajistit byť ve svých volebních obvodech, tak já před vámi smekám.
Kamkoliv v poslední době přijdu, bez ohledu na to, jaká to je sestava lidí – manuálně pracující, lékaři, lidé z kultury – všichni mluví pouze a jen o migrační krizi. A mají pocit, že se pro řešení této krize nedělá dost. Že se neřeší příčiny, ale jen důsledky. A my si musíme uvědomit, že jsme zástupci občanů, že tu nejsme jako sóloví hráči, kteří si můžou kdykoli dělat cokoliv. Osobně jsem přesvědčen, že není žádná jiná cesta, než důsledně bránit schengenský prostor. A každý politik, který toto zpochybňuje, nebo tomu dokonce brání, tak neprospívá nalezení evropské shody a účinného řešení.
V poslední době mě zarazilo vystoupení předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze, který hovoří o tom, že kdyby se od počátku férově a průběžně přerozdělovali migranti, tak žádná migrační krize není. Myslím, že takové výroky jsou úplně mimo realitu. A co je nejhorší – kolega Schulz stále řeší ten problém od konce, od přerozdělování.
Podobný příklad je paní kancléřka Merkelová. Když se podařilo zásluhou zemí V4 a tuším na návrh České republiky pomoci na hranicích Řecka s Makedonií vybudovat zátaras, tak paní kancléřka prohlašovala a prohlašuje dokonce pořád, že balkánská cesta se neměla zavírat. Jenže problém je v tom, že ty lidi, které paní kancléřka do Německa pozvala, už dneska Německo nechce. Chce je přerozdělovat mezi ostatní.
Další věc: hovoří se o sto až dvou stech tisících lidí z muslimských zemí, kteří přišli do Německa nebo Švédska a dneska se vůbec neví, kde jsou. A ani se pořádně neví, kdo to je. Takže je správné říci, že Angela Merkelová bohužel způsobila svou trochu naivní politikou řadu problémů. A bohužel v tom stále pokračuje.
Ať se podíváte do jakékoli reportáže, všude vidíte běžence, jak hovoří o tom, že je pozvala Angela Merkelová. „Merkelová nám pomůže!“ Proto by se paní kancléřka měla konečně jasně vyjádřit, že politika otevřených dveří skončila. Aby to dolehlo i k uším těch, co se teprve chystají na cestu. A zejména, aby se tím překazily kšefty převaděčů, těch obchodníků s lidským neštěstím.
V některých ohledech se naštěstí situace mění k lepšímu a pomalu vítězí smysl pro politickou realitu. Když tady loni byl generální tajemník NATO, tak naprosto odmítal jednat s Asadem. Řešení syrského problému je prý možné jedině bez Asada. A nebyl to jen jeho názor, mluvila tak celá řada západoevropských představitelů, kancléřka Merkelová to snad říká ještě i dnes. No a uplynulo půl, tři čtvrtě roku a s Asadem se přece jen jedná. Co to znamená? Že se ztratil čas. Ten půlrok už nám nikdo nevrátí a hlavně ho nikdo nevrátí Syřanům.
Jsem hluboce přesvědčen, že pro reálné řešení migrační krize zatím nejvíc udělaly země V4. Jsou to čtyři vlády velmi různé politické orientace, ale dokáží se spojit, shodnout a společně působit. A postupně získáváme další země na naši stranu: balkánské státy, Rakousko a další. Ještě před několika týdny byly státy V4 na Západě chápány jako takový spolek potížistů, kteří nejsou solidární. Ale dnes už se to mění a na Západě se v tamních vnitropolitických debatách argumentuje postoji zemí V4 a přebírají se ty argumenty, které my opakujeme už dlouho.
Když tu byl na návštěvě polský prezident Duda, tak uvedl, že Polsko se skutečně pokusilo dodržet to, co v rámci přerozdělení dohodla bývalá premiérka Kopacz, byť se to prezidentovi samotnému nelíbilo. Takže se polští zástupci vydali do Řecka hledat mezi uprchlíky ty, kteří by chtěli jít do Polska a zároveň splňují určité podmínky. Víte, kolik jich našli? Sedmnáct. Ostatní do Polska nechtějí, protože pořád věří, že se dostanou do Německa.
Proto si myslím, že je správné, aby paní kancléřka konečně veřejně řekla, že to není schopna zajistit. Je potřeba vyslat těm migrantům signál, že se na tu cestu nemají vydávat. Protože jinak je to z evropské strany do určité míry podvod na ně, na ty chudáky. Oni si to nezaslouží. My přece nejsme schopni jim v masovém měřítku zajistit důstojné přijetí a pobyt tady. Já osobně jako politik nejsem schopen přesvědčit svoje spoluobčany, aby je tady ve větší míře přijali. A jestli jste vy, kolegyně senátorky a kolegové senátoři, schopni to zajistit byť ve svých volebních obvodech, tak já před vámi smekám.