Děkuji za relativně obsáhlou diskuzi pod mými 222 slovy. Inspirovala mě k tomu, že bych rád vyvrátil některé mýty o soukromých vysokých školách. Jde o mýty o financování, o kupování titulů a o „průchodnosti“.

Mýtus první „o financování“ reaguje na slova: „… proč přijímáte státní dotace?“ Realita je – nepřijímáme od státu ani korunu. Mýtus druhý „na soukromé škole si titul koupím“. Tento mýtus svědčí mimo jiné i o celkovém morálním profilu společnosti, o korupčnosti celého českého prostředí. Není bez zajímavosti, že podle teorie byrokracie mají veřejné (byrokratické) instituce větší sklon ke korupci než instituce soukromé – nakonec největší a nejznámější kauza „plzeňských práv“ vznikla na veřejné vysoké škole. U nás si titul prostě nekoupíte. Třetí mýtus obsahuje dotaz z reakcí (zkráceně): „Kolik procent z vážných uchazečů přijmete ke studiu a kolik procent odejde z prospěchových důvodů?“ Martin, student VŠEM napsal, že v jeho skupině v řádném termínu dokončilo studium 16 studentů ze sta. V souhrnu je tento údaj nadsazený, ale o náročnosti může leccos vypovídat. Není to ovšem jen náročnost studia, ale také v důsledné kontrole při testech a kontrola plagiátorství – jak Martin dále uvádí: „Na této škole nic neopíšete.“ A kontrola plagiátorství? Tu nám kromě vedoucích prací a oponentů hlídá software k tomuto účelu vyvinutý; a s usvědčenými podvodníky se loučíme bez možnosti kdykoliv v budoucnosti na VŠEM dostudovat.