K reakcím na má snažení: Nejprve jsem byl zcela správně pokárán: „dvě stě dvacet dvě slova, ne?“ – a tak jsem se polepšil. Další výtka přišla od odbornice na blogy v tom smyslu, že v titulku by měl být název. Což napravuji tím, že jsem dnešní blog poprvé pojmenoval. Titulek je „POSLEDNÍ“.

Ne to není překlep, ani náhoda. Autor myšlenky abych psal jako rektor VŠEM blog, mi na otázku, zda je to k něčemu, odpověděl: „za sebe si myslím, že to opravdu spíš bohužel přináší zábavu pro vzteklé milovníky internetových diskuzí, než prostor pro debatu“. A pak jsou zde tři komentáře: „Hm. Od rektora VŠEM bych čekal víc.“ To je první. Ten druhý: „ Na rektora nic moc, chce to přidat více kritického myšlení.“ A třetí: „… ale on se asi bojí kluk rektorskej…“ Je v tom hodně pravdy, taky jsem od toho čekal víc, víc ve smyslu být chápán jako člověk, možná člověk s životními zkušenostmi, s názorem, s osobitým humorem, nadhledem. To, co jsem zatím napsal, vlastně neříká nic o tom, kdo jsem a jaký jsem. Z toho usuzuji, že se neumím prezentovat, a tak jsem se rozhodl, že s touto činností skončím. Sice tím již neprokážu více kritického myšlení, ale zase ukážu, že se nebojím. Nebojím se aspoň přiznat vlastní nedostatečnost. Howgh.