Už když jsem dopisoval a upravoval poslední příspěvek, mi bylo jasné, že jsem neřekl vše, co jsem měl. Vyhnul jsem se, i když nepřímo tématu, jimž se dlouhodobě zabývám – a to korupci.

Z ekonomického hlediska je korupce krádež. Na rozdíl od neviditelné ruky trhu, která činí z účastníků směny vítěze na obou stranách a přináší společnosti prosperitu - ekonomie není hra s nulovým součtem, je korupce hrou se součtem nulovým. A z morálního hlediska navíc společnost devastující. Kde lépe hledat rozchod ekonomie s etikou než právě v této oblasti. Tranparency Inernational, asi nejznámější mezinárodní instituce zabývající se hodnocením korupce, vydává každoročně Index vnímání korupce, kde korupce je hodnocena od 0 jako nejhorší výsledkem až po 10 - nejlepší výsledek s tím, že výsledek pod 5 je hodnocen jako korupce vymykající se kontrole. Výsledky ČR? V období 1998 – 2011 jsme se vyhoupli nad pětku jen dvakrát v roce 2007 a 2008. Pak již následuje strmý pád: 2009 – 4,9, 2010 – 4,6 a 2011 - 4,4. Korupce se v naší společnosti již vymkla kontrole. V ekonomické sféře to odráží neschopnost státu, společnost to demoralizuje. Kde začít? Platí zde to, co jsem napsal minule – společnost jsme my. Ne nadarmo se protikorupční aktivity jmenuji „TRANSPARENCY“ – požadujme aby všude tam, kde „hospodaří“ s našimi penězi někdo jiný (stát), se tak dělo transparentně. Korupce je jedna z nejhorších forem krádeže.