nezbylo chromé politické "elitě" EU nic - jen prostý sonet mladého, zklamaného básníka, který Evropě nastavil své nezkalené zrcadlo, a tak povyšuje prostá slova nad prázdnotu parlamentního bučení a vřeštění beze slov. Jak trapně klišé mocných kojí bezmocnost, jak starý socialismus zas krade mladé sny…
České myšlení má hluboké kořeny a nemá tak nic společného s převládající bezmyšlenkovitostí posledních 25 let. Nelze citovat ani jedinou inspirativní či nosnou myšlenku již četných politických generací: vše se točí jen kolem prázdného osobního pózování, bolestně neúnosné vulgarity, stranických „zákrytů“, nedospělého a neumělého vyjadřování a naprostého ignorování (silně mediálně podporovaného) zájmů národních i budoucnosti trpce zkoušeného, rozkradeného a i nadále rozprodávaného státu pomocí oxymóronu tzv. „Ekonomické diplomacie“: podnikání přece není otázkou „diplomacie“.