Detaily popsané v tomto fejetonu jsou pravdivé. Jelikož zde uvedené dění je věcí kolektivní kultury, neuvádím specifická jména jedinců – jejich role nejsou významné, jako vždy. Údivná je spíše ta automatická, dobrovolná a spontánní souhra všech zúčastněných: teprve z takové kolektivní “souhry” přechází mráz. Jedinců není třeba se bát – jejich solidarity v strachu už ano. Když se mýlí jedinci, je náprava ještě možná; když se ale v mýlce setkává a sehrává množství jedinců a institucí, pak je na nápravu už pozdě. Kultura kolektivu vždy přebíjí úsilí jedince.