Nic. Hlavně je to předpona, která má pramálo společného s vědou kybernetika (tj. cybernetics). Česko-exotická specifičnost se nyní realizuje v posledním záchvěvu politiků a medií, kdy výraz „kybernetický“ nahrazuje obecně (a nesmyslně) užívanou předponu „cyber“ – jako cyber-space, cyber-attack, cyber-defense, atp. Čeští „sobotci“, řádící v politice i v mediích, nepoužili překlad kyber-prostor, kyber-útok nebo kyber-obrana, ale – asi aby ukázali vyšší erudici - zavedli si, po česku, sofistikovanější výrazy, jako kybernetický prostor, kybernetický útok nebo kybernetická obrana. Media, samozřejmě, ihned následovala. Takže, zase jsme v něčem na světě zcela jedineční.

„Cyber“ (čs. kyber) je slovo nebo odvozená předpona. NENÍ to zkratka vědy cybernetics (čs. kybernetika)! Je tudíž zásadní hloupostí nahrazovat slovo kyber výrazem kybernetika. Nejde tu o vylepšení, nebo o výraz širší znalosti, ale spíše o vyhlášení neznalosti, ne-li sebeproklamované dezorientace. Jinými slovy: výrazy Cambridge Cyber Summit, nebo cyber security jsou sice nesmyslné – protože samo cyber neznamená nic (nebo všechno), ale např. „Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost, Brno“ je už českým útokem na zdravý rozum, ne-li na samotnou kybernetiku jako vědu. Správná logika je tedy kybernetika→kyber, ale už ne kyber→kybernetika.

Slovo cyber (kyber) se objevilo v r. 1967(můj příjezd do USA): pro tehdejší americkou mladou generaci se stávala věda o sebeřídících systémech s pomocí zpětné vazby, tj. cybernetics (kybernetika) zcela nepřístupnou, tajemnou a nepochopitelnou. Předponu cyber chápali jako symbol zvláštnosti, tajemnosti a extraterestriální podivnosti. Pojidlo cyber pak bylo připojováno k různým slovům v tomto smyslu.

Zcela první byl „cyberpunk“ v r. 1979 (I když se již r. 1961 objevil Cybertron) jako moderní vyjádření tzv. pankáčství a jejich podivného elektronického hluku. Pak se toho chytili i psanci Sci-Fi (Cadigan, Sterling, Rucker), operující na rozhraní člověka, počítačů a robotů. Cyber začalo znamenat jakési high-tech označení téměř pro všechno. Bylo to často spíše označení uměleckého, nevědeckého undergroundu, než veřejně přijatelné kultury.

V 90. letech se už téměř všechno stalo „cyber“. Cyberpunk se transformoval na cyberspace, díky tehdy tajemnému a neznámému internetu a jeho www. Pak už to šlo vše jako po drátku: cyber-bully, cybercommunity, cybergeek, cyberlaw, cyberstalker, a nakonec i cybersex and cyberwar. Mládí se nedá odradit: má rádo novoty, zvláštnosti a podivná slova; určitě však nebude studovat kybernetiku - stejně jako politici ne.

Nakonec však politici a jejich „hackeři“ přece jen darazili: v r. 1989 se poprvé objevily výrazy cybersecurity a cyberporn. Pak dostalo nové mládí své iphones, ale, podivně, už ne cyberphones! Všechno se jim stalo „smart“, ale už ne cyber. Na čas ještě přežíval telefonický nebo internetový cybersex. Chceš cyber? Cyber se totiž stalo i slovesem: to cyber. Mladí hackeři pak začali užívat to cyber (namísto to fuck) s internetovými systémy jiných lidí. Předpona cyber však již odeznívala a stávala se pro mládež 21. století irelevantní.

Jenže: mladí lidé dospívají, stávají se politiky, vlastníky medií a militaristy. Jejich instituce (ne instituty, proboha!) už nepodléhají módním změnám nebo dalšímu vyzrávání. Vzpomněli si však na to „cyber“ svého rozverného mládí v nových výrazech, jako cybersecurity, cyberwar, cyberattack, cyberbullying, cybercrime, cyberwarfare. Namísto „Make love, not war!“, mohli by stařešinové dnes říci: „Make cyber, not cyber“. Cyber konečně tedy znamená i válku, útok, destrukci a teror, ne jen sex. A máte to.

Tak se nakonec vynořila ze tmy i ta politicko-mediální cyber-monokultura, která výraz cybersecurity začala (mazaně) upravovat na „kybernetickou bezpečnost“, aby snad polovzdělaní „sobotci“ (zatím jen v Česku) nalepili nějaký ten smysl všem těm zjevným nesmyslům. Zakladatelé kybernetické vědy se v hrobě už ani neobrátí, nestálo by jim to za to. Udělat z nesmyslného „kyber“ novou „kybernetickou“ pavědu nedokáže na světě jen tak každý. Ale cesta k „Národnímu úřadu pro kybernetickou bezpečnost“ byla touto zvláštní kyberkulturou přece jen otevřena. Cyber zde tedy znamená válku; už ne jen v Sci-Fi, ale ve skutečném životě (tj. IRL). Tahle militaristická kyber-zprzněnina jen tak rychle neodezní; dospělí nevzdělanci už nemají do čeho (nebo z čeho) dospívat – jsou už totiž „dospělí“.

Poznámka. Kybernetes (κυβερνήτης) znamená v řečtině kormidelník (nebo i guvernér).

Bronislaw Trentowski publikoval v r. 1843 svůj Stosunek Filozofii do Cybernetyki czyli sztuki rzadzenia narodem. Založil tedy kybernetiku jako vědu o poznání řízení národa – tedy jako využití sebeorganizace a sebeřízení ve společenských systémech. Teprve v r. 1948 definoval Norbert Wiener svoji cybernetics (kybernetiku) jako vědu o řízení (kontrole) a komunikaci organismů a strojů. (Zajímavé je, že Wienerův otec, Leo Wiener, byl profesorem Slovanských jazyků na Harvardu; Norbert se však nikdy o Trentowském nezmínil.) Nakonec se Wienerova kybernetika dostala do konfliktu s realitou, protože nutila k vnímání živých organismů jako strojů. Cybernetics se tak stala neprůhlednou a zneužívání výrazu „cyber“ ji nakonec kriticky oslabilo. Dnes víme, že organismy a stroje jsou jako „nebe a dudy“; teprve vědecká autopoiesis tento rozdíl významně identifikovala. Vlastně ale jen Trentowski, a později i Christiaan Smuts a jeho „holism“, rozšířili koncepci organismu i na soustavy jejich společenství, sebekoordinace a spolupráce.

Autor publikoval esej „Cybernetika“ v Int. J. General Systems, Vol. 13, 1987, pp. 289-294.

Váš,
Milan Zelený