Barack Obama. Obrovské nadšení z jeho nástupu vystřídala těžká práce - musí zvládnout ekonomickou krizi a obnovit postavení USA ve světě. Postupuje v ekonomických záležitostech správně? A může skutečně za všechno, s čím teď bude bojovat, jeho předchůdce?

Nový americký prezident je inspirativní řečník, sebevědomý a rychle se učící politik. I když zatím svůj ekonomický plán nepředložil, zdá se, že na výzvy americké ekonomiky pouhé charizma a intelekt stačit nebudou. V čem spočívá jeho politické riziko?

Dobrý politik není jen dobře informovaný, učebnicově připravený, naplněný fiskálními a monetaristickými stereotypy či obklopený podobně vybavenými poradci. Rozdíl mezi informacemi (kuchařskou knihou) a znalostmi (umění vařit) je zásadní. Znalosti ekonomům, analytikům i politikům často chybějí.

V ekonomice je každá situace nová, případové studie nemají význam a teoretická dogmata nefungují. Ekonomika není stroj (kde každý vstup či intervence má daný výstup), ale živý organismus, který na každý vstup reaguje jinak a svou adaptací dotváří každou situaci do unikátního souběhu akcí a reakcí.

Již 3. října 2008 („Superdrahý balík, který je k ničemu“) jsem v MF DNES poukázal na nevhodnost hledání uplatnění pro nástroje, které političtí „instalatéři“ zrovna mají v brašně. Nekonečné intervence státu a věčné fidlování s úrokovými mírami přináší nedůvěru, nejistotu a chaos do fungování trhů. Dnešní krize a její hloubka je následkem stereotypních intervencí státu do tržní ekonomiky.

Úloha státu v ekonomice je prostá: ochránit účastníky tržních transakcí před vzájemným poškozením (např. toxickými látkami v potravinách nebo toxickými hypotékami v investicích) a zajistit, aby si pracující mohli udržet výdělky svého reálného (ne spekulativního) úsilí: to lze zajistit regulačními a kontrolními pravidly trhu. Úlohou státu není intervence ve jménu jedné či druhé strany transakce - a už vůbec ne ochrana špatných rozhodnutí, hloupých strategií či prosté zlodějiny. Současná krize je průsečnicí nedostatečné regulace a přebujelé intervence. Rozdíl mezi regulací a intervencí je zásadní tak jako rozdíl mezi svobodným a volným trhem.

Záchranné balíky typu TARP (Troubled Assets Relief Program - již zmíněný program na pomoc bankám ve výši 700 miliard dolarů, který nastartovala Bushova vláda - pozn. red.) nefungují; zmrazení úvěrů není výsledkem nedostatku peněz (těch je více než dost), ale důsledkem ztráty důvěry a zodpovědnosti. Fidlovačka s úrokovými mírami nefunguje, protože cena peněz je virtuální nula. Problémem je nedostatek investičních (reálných, ne spekulativních) příležitostí v ekonomice. Stejně tak nemůže fungovat utrácení peněz daňových poplatníků: již dnes je míra státních útrat rekordní. Uměle vytvářená poptávka je falešná, krátkodobá a na dluh. Nelze také zachraňovat průmyslové dinosaury, když 90 % zaměstnanosti poskytují malé a střední podniky.

Novodobí bankéři neumějí své podniky řídit v dobách útlumu, recese a krize. Banky „řídí“ jen v dobách růstu a konjunktury, což zase takové umění není, natož aby se za to mělo platit. Banky rády půjčí deštníky, když svítí slunce a cvrlikají ptáci; když přijdou bouře a průtrže mračen, tak chtějí své deštníky zpět. Pak s nimi podnikejte!

Ekonomiku nelze naivně „nakopnout“ nebo „nahodit“ jako třeba spalovací motor - ekonomika není mechanismus, ale živý organismus. Jedinou cestou z recese je stimulace skutečné tržní poptávky, ne poptávky falešné nebo na dluh. Když „koupím“ na dluh, tak žádná poptávka realizována není - dokud nezaplatím. Zadlužování jedinců, podniků či státu vytváří reálný tok až v momentu zaplacení. Obchodní transakce není uzavřena podpisem smlouvy, ale až splacením pohledávek, dluhů a poplatků.

Ohledně „tvorby“ pracovních příležitostí: kde, jak a kdo takové příležitosti vytvoří? Platby do státního sektoru již nyní v USA převyšují platby do průmyslového sektoru.

Falešnou zaměstnanost ekonomika nepotřebuje.

Pouze svobodný trh může vytvářet pracovní příležitosti; ne stát, ne balíky a ne dotace. Pouze svobodný trh může vytvářet nový podnikatelský prostor a nové investiční příležitosti - skrze Schumpeterovu „kreativní destrukci“ - a tak vyvést ekonomiku z recese.

Neregulované trhy nejsou svobodné, ale jen „ring volný“. Volný trh je plemeništěm spekulací, okrádání, nejistoty a nedůvěry, zdrojem infekce intervencionismu, znárodňování a socialismu.

To vše Obama bude muset pochopit a zvládnout, než přistoupí k zodpovědné, efektivní akci.

Vyšlo v MfDnes