Téměř čtrnáct dní už Českem hýbe návštěva dalajlamy a její dopady na domácí politiku. Ohrozilo to i důstojnost oslav státního svátku vzniku republiky. A řekl bych, že se nervózní atmosféra potáhne nejen do 17. listopadu. Dalajlama a ti, co jeho návštěvu zorganizovali, nám určitě přinesli i zahřívací kolo kampaně před prezidentskými volbami v lednu 2018. Zatím ovšem natvrdo známe pouze jediného, exbyznysmena a textaře Michala Horáčka.
Velmi vážně kandidaturu zvažuje podle svých slov v interview pro Právo předseda Akademie věd Jiří Drahoš. Nepochybně se ještě objeví i další kandidáti.Říjnová minikrize zároveň přinesla i jedno novum. Zemanovi protivníci docházejí k názoru, že pokud chtějí mít proti němu šanci, neboť se předpokládá, že prezident bude usilovat o druhý mandát, musí oslovit jiné Česko, než jaké znají a se kterým komunikují. Tedy nikoliv elity a občany, jež jsou jako doma na Twitteru, ale i ony Zemanovy pověstné „dolní milióny“, které prezident poctivě objíždí napříč republikou.
A ti rozhodně dalajlamu, prohlášení ústavních činitelů o vztazích s Čínou ani kafkiádu s vyznamenáváním-nevyznamenáváním neprožívají. Spíše je zajímá, jak se udržet nad vodou v tomto nelítostném globalizovaném světě. Nejsou v tom sami, jak vidíme i okolo nás. Připomeňme ono pověstné „Polsko B“, které poslalo do čela země Kaczyňského Právo a spravedlnost, nebo marginalizovanou americkou střední třídu, jež si vyvolila Donalda Trumpa za svého prezidentského kandidáta.
Jiří Drahoš v odpovědi na otázku, zda vůbec může člověk z akademického prostředí zaujmout někoho z těch dvou a půl milionu Zemanových voličů, řekl, že je to možné, ale nebude to snadné. Jistě i proto, že je na to pouhých patnáct měsíců. A přijít v tak krátké době s důvěryhodnou a pro všechny pochopitelnou a realistickou vizí o tom, kam má směřovat naše země do třetí dekády století, rozhodně není triviální.
I proto, že nás nepochybně čekají bouřlivé roky, ve kterých mohou mizet staré pravdy a jistoty, na které se dnes spoléháme.
(Právo, 29.10.)