Miloš Balabán

24. 01.

Proti proudu

Miloš Balabán Přečteno 4815 krát

Minulý týden se stal jedním z důležitých milníků v dalším vývoji Západu. Dvě mocnosti, které po čtyři staletí určovaly jeho vývoj – Británie a USA –, předestřely celému světu novou politickou strategii. Jak Donald Trump, tak Theresa Mayová jdou přitom evidentně proti globálnímu proudu se svým prioritním důrazem na národní zájmy. Evropa je zaskočena. Má být proč. Nebyla zvyklá poslouchat z Washingtonu takový inaugurační projev nastupujícího prezidenta. Iluze o tom, že Trump prezident se bude odlišovat od Trumpa ve volební kampani, vzala za své.

Trump Americe i světu sdělil, že „země nevzkvétá“, politikové jsou neschopní a odtržení od lidí. A že odteď se bude země řídit novou koncepcí: Amerika na prvním místě. Slíbil, že každé rozhodnutí o obchodu, daních, imigraci a zahraničních záležitostech se bude přijímat v zájmu amerických pracujících a rodin. Země je extrémně zadlužena, k čemuž přispěl i Barack Obama, a dosud ji zachraňuje jen to, že dolar je celosvětovou rezervní měnou a tisk nových dolarů oddaluje „tvrdé přistání“. Mohou být Trumpovy plány receptem na tyto ekonomické problémy? Stěží. Nicméně izolacionistický model vede k tomu, že ve světě bude méně Spojených států, což se dotkne i jejich spojenců a Evropanů zvlášť.

Těm zároveň dává vale Británie rozhodnutím o tvrdém brexitu. Další iluze o tom, že nakonec Britové dostanou rozum a budou v pozici jakéhosi „přidruženého člena“, vzala za své. Jistě, rizika vyplývající z absolutního rozchodu existují. Přesto nepodceňujme analytické schopnosti Britů založené na staletých tradicích jejich mocenské politiky. Nepřišli k závěru, že krize EU je hlubší, než si i my myslíme, a že výhody plynoucí z ní v budoucnosti nepřevýší nevýhody? Stále doutná řecká a také italská krize, a pokud explodují, nemusí to Německo tentokrát utáhnout. Přidejme k tomu další vlny uprchlíků, nezvládnuté teroristické útoky a málokdy akční unijní instituce, a máme před sebou perspektivu ekonomicky a bezpečnostně rozkolísané EU. Britové ale již budou mimo.

V minulém týdnu si k měnícím se mocenským siločarám řekla své i Čína ústy prezidenta Si Ťin-pchinga na Davoském fóru. A znepokojení západní politikové si po dvou politických šocích mohli vyslechnout poselství, že Čína, jež se nezřekla centrálního plánování ekonomiky, podporuje ekonomickou globalizaci jako příležitost, která může přinášet prospěch, a naopak odmítá protekcionismus. Další důkaz, že „starý“ svět, kde hrál Západ prim, pomalu, ale jistě končí. Musíme na to myslet i u nás a přizpůsobovat tomu naši politiku. Není to snadné, jenže se tomu nevyhneme.

(Právo, 23.1.)

19. 01.

Evropa v Trumpově světě

Miloš Balabán Přečteno 3961 krát

Po výrocích Donalda Trumpa k EU, NATO a politice německé kancléřky se může jevit rozlučková schůzka Angely Merkelové s Barackem Obamou v Berlíně loni v listopadu jako derniéra dosavadního modelu americkoevropské spolupráce. Pár dní před Trumpovou inaugurací dostali evropští politikové příležitost pochopit podstatu jeho politiky „America first“.

Evropská unie mu na rozdíl od Obamy na srdci neleží. Brexit považuje za skvělou věc, v případě EU očekává její rozpad, o čemž svědčí telefonáty Trumpova týmu sondující v zemích Unie, která další země ji opustí. Marine Le Penová ve Francii nebo Geert Wilders v Nizozemsku z toho nepochybně mají radost.

Trump navíc považuje Unii za nepříjemného konkurenta, když si položil v interview zajímavou řečnickou otázku. Nevznikla Unie částečně proto, aby v byznysu porazila Spojené státy? V této logice se pak nelze divit výhrůžce německým automobilovým koncernům, které plánují investovat v Mexiku a dovážet na americký trh: pokud to uděláte, uvalím na vás 35procentní clo.

Neváhal zároveň otevřeně kritizovat i Merkelovou za její migrační politiku, kterou označil za katastrofální chybu. To si ale myslí i celá řada evropských politiků, včetně českých. V tuto chvíli je však podstatnější něco jiného: rýsuje se vážný politický rozkol mezi dvěma nejsilnějšími transatlantickými aktéry. Jde přitom o mnohem víc než v případě sporu o legitimitu invaze do Iráku před čtrnácti lety.

Kancléřka na interview reagovala diplomaticky, když řekla, že si počká na Trumpovu inauguraci. Zároveň na další Trumpova tvrzení, že Severoatlantická aliance je po mnoha letech zastaralou organizací, s neochotou členů platit to, co mají, do společného rozpočtu a neschopná poradit si s terorismem, uvedla, že Evropané mají svůj osud ve vlastních rukou a měli by tak jako dosud spolupracovat a připravovat se na řešení výzev 21. století.

Můžeme si to vyložit i jako tušení, že se Evropa bude muset vyrovnat s novou geopolitickou realitou, kde Spojené státy již nemusí být bezvýhradným evropským spojencem. Nejen v oblasti bezpečnosti je to nepochybně pro Evropu velký bolehlav. Zvláště v situaci, kdy se Rusko a Čína snaží být vůči USA alternativou, i když stále limitovanou. Rusko primárně bezpečnostně, což dokazuje v Sýrii, a nově možná i v Libyi, Čína pak stále důrazněji ekonomicky.

Ve světě s nově rozdávanými mocenskými kartami je tak Evropa nucena začít jednat především s ohledem na své zájmy. Není to nutně špatně, otázka ale je, zda je toho schopna.

(Právo. 18.1.)

Archiv článků: leden 2017

Proti proudu

Evropa v Trumpově světě

Blogeři abecedně