Maďarská karta, migrační bolehlavy a eurasijští tygři

Evropský parlament doporučil, aby Evropská komise zahájila proti Maďarsku řízení kvůli vážnému ohrožení hodnot EU. Je to konfrontace s modelem „neliberální demokracie“ maďarského premiéra Viktora Orbána. Jistě je možné ho kritizovat. Jenže jestliže maďarští voliči již potřetí zvolili do parlamentu velkou většinou Orbánův Fidesz, jeho politika jim zjevně není proti srsti. Určitě ne v případě migrace. Boj o „srdce a mysli“ Maďarů by se ale měl odehrávat hlavně v Maďarsku, tlak z Bruselu je spíše kontraproduktivní. Navíc v situaci, kdy vnitřní politiku řady evropských zemí problém s migrací výrazně ovlivňuje.

Spory o interpretaci nepokojů v Saské Kamenici aktuálně štěpí německou koalici CDU/CSU/SPD. Sestavování vlády nebude jednoduché po parlamentních volbách ve Švédsku, kde se protiimigrační Švédští demokraté stali třetí nejsilnější stranou. Přidejme k tomu změny v Rakousku a Itálii, kde ve vládách již působí protiimigrační a nacionalistické strany, a vidíme obraz jiné Evropy, než jaká je nyní představená v Evropském parlamentu.

Evropské volby příští rok tudíž mohou mít velký význam pro budoucnost Unie. Nelze pominout, že Orbán s italským ministrem vnitra a předsedou euroskeptické Ligy Salvinim koncem srpna ohlásili úmysl vytvořit koalici euroskeptiků, která by podle Salviniho „měla mít silné zastoupení, vedla k úplně jinému složení Komise a přispěla k reformě Evropské unie, zahnala socialisty a levici do opozice v Evropském parlamentu a konečně se starala o každodenní potřeby obyčejných lidí“.

Nepomáhá ale tlak na Maďarsko k tomu, že se Orbán může stát jednou z „ikon“ neliberálních demokratů, a to jak v Maďarsku, tak i za jeho hranicemi, což potenciální koalici euroskeptiků posílí? Takovou otázku si asi nikdo v Bruselu nepoložil, stejně jako další: nepřehlížejí se skutečně „potřeby obyčejných lidí“, což platí zvláště v případě negativních dopadů migrace?

Je důvodná obava, aby nepromluvila na celoevropské úrovni ona „mlčící většina“, která již rozhodila celý Západ a Evropu brexitem a volbou Trumpa prezidentem USA. „Tradiční strany“ tak mají o čem přemýšlet, a to i v širším kontextu. Politický posun v Evropě víc vpravo a další rozvibrování evropské politiky přichází v momentu vážných geopolitických posunů. Na druhém konci Eurasie dochází k dalšímu ekonomickému a bezpečnostnímu sbližování Ruska a Číny, jimž přítomností na Východoasijském ekonomickém fóru sekundují Japonsko a Jižní Korea. Politicky rozložená Evropa mezi dnes nepředvídatelnými Spojenými státy a ekonomicky posilující východní Asií s Ruskem by byla odsouzena k roli geopolitického statisty.

(Právo. 17.9.)

Vzkazy z Paříže a Berlína

Nedávno zazněly z Paříže a Berlína hlasy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a německého ministra zahraničí Heika Maaseho. Jejich společný jmenovatel: Evropa musí být nezávislejší na USA.

Je to asi důsledek dalšího „zneklidnění Trumpem“ po červencovém summitu NATO, jak uvedl v pátečním Právu Antonín Rašek.

Více »